Karel Beneš navazuje na článek o zálohování z minulého týdne. Podotýká, že každá technika jednou selže a žádný pevný disk se netočí věčně. Myslet je též třeba na krádež, požár či jinou pohromu. Laskavý čtenář nahlédne na různá nebezpečí a se sám rozhodne, nakolik jsou mu jeho snímky milé a kolik času a úsilí věnuje napříště snaze o jejich zachování.

Digitální fotografie má velmi nehmotnou povahu, soubory jsou jen změtí nul a jedniček. Bez interpretace programovými prostředky žádnou fotografii nespatříme. I drobné zamíchání oním koktejlem bitů má zničující následky. Současný stav výpočetní techniky lze z tohoto pohledu popsat úslovím: „co je jen na harddisku, paměťové kartě, databance a vůbec v počítači, to neexistuje“. Pokud se data, soubory s fotografiemi vyskytují jen na jednom mediu (paměťové kartě, harddisku, databance), jejich existence je neustále ohrožena selháním tohoto media. Pamatujte na to, že počítač či programy si můžeme opatřit znovu, ale jedinečná data, jako třeba fotografie, už ne. Pravidla pro zálohování se dají shrnout do třech bodů.
Soubor dat je zálohován, když :

  • a/ je zapsán nejméně na dvou přenosných mediích s možností ochrany proti přepisu, "
  • b/ je čitelný příslušným programem v odlišné mechanice na jiném počítači a tato čitelnost je pravidelně ověřována, "
  • c/ záloha je umístěna mimo prostory, kde se s daty pracuje. "

Tři výše uvedené požadavky jsou rovnocenné !

„Zálohy“, jež tyto 3 podmínky nesplňují, jsou jen kopií dat. Vir, porucha zařízení, pád letadla, jakož zejména i sám uživatel může takové kopie snadno nenávratně zničit.

Ochranu proti přepisu mají např. SD karty. Obecně ovšem jsou paměťové karty, flash disky i disky SSD jedno a to samé, - EEPROM, elektricky přepisovatelný kousek písku. Však u fotoaparátu bývá upozornění na možnost se spálit o kartu, na niž se právě zapisovalo (video). Je zcela nekorektní se vyptávat na počet zápisů na tato zařízení. Jsou to stovky, max. tisíce přepálení jednoho toho sama místa, ale nesmí se to říkat! A ten nebohý kousek písku má samo sebou snahu se vrátit časem sám do původního, výrobního stavu. Co horší, ono elektrické přeprogramování, převypálení, se musí vykonat celé. Přerušení dodávky elektřiny má zničující vliv pokud možno na celou tuto EEPROM paměť a lze docílit i fyzického zničení (nejen ztráty dat, což je najmě u drahého SSD disku obzvl. obveselující). Přerušení zápisu do adresářové struktury znamená ztratit informaci o všech datech. Dražší SSD disky už mají ochranu proti výpadku napájení (množství kondenzátorů udrží napětí pro dokončení aktuálního zápisu); u fotoaparátu nás výrobce varuje před předčasným vyjmutím karty, na kterou se zapisuje (akumulátory aparátu neztratí napětí skokem); ze stejného důvodu (dokončení zápisu, -ů) u operačního systému žádáme o povolení vyjmutí USB zařízení s připojenou např. flash kartou a UPS zdroj u PC má z tohoto pohledu zásadní význam; notebook má místo UPS svůj akumulátor.

Často doporučované NAS servery jsou jako záloha dat k ničemu, neboť jsou stále připojeny v datové a napájecí síti. Dnešní šikovné malware jakož i přepětí od blesku pošle data v PC a NASu (což je jen oškubané drahé PC s více disky) do věčných lovišť nebo je zakóduje; jsou propojeny s PC datově i napájením nejen ze stejné zásuvky, ale často i přes USB sběrnici, která obsahuje i napájecí vodiče a spolehlivě přivede přepětí z PC i do NASu či opačně. Byly by řešením, pokud by 2 NASy byly mimo prostory s daty a byly zapnuty jen v okamžiku zálohy, což je ovšem popřením jejich funkce, neustálé přítomnosti na síti. A kdo je bude po větší změně dat zaměňovat, aby byla splněna podmínka 2 medíí, viz a/. Více disků v jedné bedně (NAS) není více medií dle a/, jde jen o jedno medium s „maličko“ větším, redundantním, zabezpečením (pole RAID). Např. porucha zdroje sežehne elektroniku všech disků v NASu, RAID neRAID ! data v čoudeli. Zloději podobně jako ransomware mají rádi NAS bedny, kdo by nechtěl zpět fotografie, naskenované smlouvy, ….. apod.

Podobně jako NAS i různé přenosné, kapesní disky nemají ochranu proti zápisu, ale aspoň nejsou nebo nemusí být neustále připojeny k PC. Snaha mít HDD přenosný disk s co možná největší kapacitou znamená i ztrátu velkého množství dat naráz, jedním vrzem. V případě poruchy je třeba okamžitě a s velkou pozorností & opatrností vytvořit novou kopii a ověřit ji bit po bitu na shodnost dat. Disky je třeba chovat jako v bavlnce a skladovat nejlépe v trezoru z magneticky vodivého materiálu. Pokud nám takový disk spadne ze stolu - už jej nelze považovat za zálohu a je třeba data ihned znovu zazálohovat, padlý disk může ovšem kratší či delší chvíli pracovat jako odkládací prostor pro různé nepotřebné pracovní soubory (např. swap file Woken).



V principu mají ochranu proti zápisu disky CD a DVD v provedení R. Pokud na ně připálíme další data a nepřevezmeme do adresářové struktury předchozí obsah, tento se neztratí; jen nebude přímo čitelný. Provedení RW lze šmahem přepsat, nenávratně smazat, ač mají pravděpodobně delší životnost. Před verifikací (porovnání obsahu originálních a vypálených souborů), zejména v autorské mechanice, je nutno vyjmout medium, aby operační systém musel znovu načíst obsah media a nemohl užít obsah vyrovnávací paměti, kterým si šetří čas při čtení dat; zároveň tím zajistíme, že CD, DVD placka si sedne na středový trn v poloze odlišné od polohy při zápisu dat. Zkušenost praví, že kontrolu povrchu je třeba provést 2x – po vypálení a pak do týdne, protože povrch CD vypálením mění své vlastnosti. Pokud je i nadále medium čitelné bez jediné závady, lze je považovat za zálohu a vymazat soubory na kartě, harddisku či v databance a obnovit tak pracovní prostor. Tuto zálohu je pak nutno v pravidelných několikaměsíčních intervalech kontrolovat na čitelnost a včas vytvořit stejným způsobem novou kopii media při jen náznaku zhoršení kvality povrchu, čitelnosti (např. v programu „Nero CD/DVD Speed“ žlutá políčka).

Skladování
Alespoň jednu sadu medií se záložními daty je třeba uložit v jiné budově (babička, kamarád), druhou alespoň v jiné místnosti; media ležící vedle počítače jsou pracovní kopií, nikoli zálohou. Je otázkou, zda zničit CD, DVD zálohu příliš častým ověřováním čitelnosti či počkat, až přestane být čitelnou sama od sebe (červená políčka). Skladování v temnu, suchu a chladu se s ohledem na organický původ CD rozumí samo sebou. Vysoké rychlosti vypalování ušetří několik vteřin času, ale s ohledem na vibrace rostoucí s otáčkami nepřispívají kvalitě zápisu.

Drahým řešením splňujícím výše uvedené požadavky jsou magnetopáskové jednotky.

Moderní mračnové (cloud) služby stačí vypnout. Překopnout dráty. Vyhodit do povětří. Krom toho dáváme fotografie k disposici kdoví komu kdoví k čemu. Na straně cloudu znají naše šifrování. Přes komunikující IP adresu jsme snadno dohledatelní. Nemám mnoho rád Woodyho Alena, ale : „…to že jste paranoidní ještě neznamená, že po vás nejdou…“

Pokud se vám výše uvedené čtení zdá paranoidní, ihned zálohujte své snímky, v příštím okamžiku dojde i na Vás (pan profesor Murphy nikdy nespí).

Editace snímku přímo na kartě, nejlépe rovnou ve fotoaparátu, z pohledu výše uvedeného pak zavání téměř dokonalou zvrhlostí.

Záloha je vyjádřením úcty k vlastní práci, vynaloženému času, úsilí a často nenahraditelným datům. (Nepochopitelný ale často se opakující nářek nad ukradeným noťasem se všemi jedinými jedinečnými fotografiemi mne, starého ajťáka, nutí do hořkého soucitného úsměvu)

Karel Beneš



Osobně používám 2 x dva ks (pův. 500M už je zaplněno, nyní 750M; dat s 24M RAWy přibývá jaxi nepatřičně rychle) identické přenosné disky s identickou datovou strukturou. Zoner photo studio 17 v menu „Organizovat“ obsahuje prostředky pro kontrolu, porovnání obsahu souborů bit po bitu. Před připojením přenosného disku aktualizuji antivir a pak v ohnivé zdi (firewall) zakážu veškerou síťovou komunikaci po dobu zálohování. Vzdálená (60 km) dvojice HDD je při každé vhodné cestě zaměněna tak, aby rozdíl v obsahu byl co nejmenší. Jak onehdá docela trefně poznamenal šéfredaktor německého Chip Foto und Video : „ pokud přijdu naráz o zálohu fotografií doma a zároveň u cca 15 km vzdálené babičky, máme větší problém…“