V sobotu jsem byl s naší Dílnou na Vyšehradě a v neděli jsem se tam ještě vrátil. Téma semináře – noční fotka. Dobrá příležitost k zopakování základních postupů.

Tak především se noční fotka – za ideálních okolností – fotí v takzvané modré hodince. Ta netrvá hodinu, trvá sotva dvacet minut a začíná v okamžiku, kdy se po soumraku rozsvítí veřejné osvětlení. V těchto dvaceti minutách už nebe vychází zpravidla krásně tmavomodré, odtud ten název modrá hodinka. Tohle je rotunda svatého Martina, nebe modré, rotunda osvětlená.



Co je třeba technicky:

  • Stativ je základ. I nejlevnější stativ je lepší než ta nejdůmyslnější stabilizace. Je třeba zkontrolovat, jestli je hlava pořádně upevněná, ta bývá někdy uvolněná a vaklá se. Na stativu se nesmí nic vaklat.
  • Fotíme na nízké ISO. Když fotíme ze stativu, není důvod proč nastavovat vysoké ISO. Nikdo nás nehoní. V modré hodince vychází expozice při cloně 8 do 30 vteřin na 100 ISO, ono se to hodně mění s tím, jak světlo slábne.
  • Vypneme stabilizaci - to vždy, když fotíme ze stativu. Ona pořád chce pracovat a když se objektiv / foťák nehýbe, bývá někdy neposedná.
  • Exponujeme buď dálkovou spouští, nebo pomocí samospouště. Nikdy neexponujeme přímo stisknutím spouště – tím bychom fotoaparát roztřásli. Zrcadlovku nastavíme na Live View, tedy focení přes displej: pak je zrcátko sklopené a expozice začíná bez otřesu způsobeného sklopením zrcátka.
  • Bílou necháme na AUTO. Nemá smysl s ní laborovat, pokud nemáme nějaké extra dobré důvody. Veřejné osvětlení dnes je opravdu hodně načervenalé a nemá smysl se s ním prát. Zato má smysl exponovat do RAW formátu, ale to platí o jakémkoli vážném fotografování.
  • Výsledek kontrolujeme na displeji. Pozor: kontrolujte ho přes histogram, křivka by měla končit ve 3 / 4 počítáno zleva. Jakmile končí v půlce nebo vlevo od poloviny, obrázek bude podexponovaný, moc tmavý. Displej lže, bacha na něj! Podexponovaný snímek zobrazí jako že je v pořádku! Jen histogram dá spolehlivější informaci.

Co je třeba takticky:
Za těch dvacet minut toho moc nepořídíme. Proto je dobře mít dopředu vyhlídnuté místo. Já na tom Vyšehradě mám rád místo, kudy se chodí po schodech dolů na Výtoň a k železničnímu mostu:



Nejlíp to vypadá po oříznutí na čtvercový formát:



Podobný záběr získáte ještě shora z hradeb, ale ten se mi už tolik nelíbí, nejsou tam ty schody a dominuje tam železniční most. Jedna ta lokalita vám zabere celou tu modrou hodinku. Samozřejmě lze fotit i potom, ale už nemáte ten efekt modrého nebe.
Natrefíte při troše štěstí na efekty jiné. V tu sobotu byl z nějakých důvodů večer opar a reflektory které osvětlují chrám Petra a Pavla dělaly světelné kužely.



Vidíte na ukázce, že nebe už není modré – ale není ani černé, to v Praze stejně jako v jakémkoli jiném velkoměstě není černé nikdy. No a jak jsem ty reflektory obcházel, zakopl jsem o Myslbekovu sošku znázorňující sexuální harašení Šárky proti Ctiradovi. Když se to jen tak vyfotí, nevypadá to nic moc.



Ale po drobném čarování a převodu do černobílé se mi to docela líbí. Hlavně že zmizelo to velkoměstské červenohnědé noční nebe.



Ještě k tomu čarování. Zmiňoval jsem se o RAW. Při noční fotce je RAW absolutní nezbytnost. Je to záznam dat v maximálním dynamickém rozsahu, tedy obsahuje nejvíc detailů jak ve stínech tak v jasech a ty lze při převodu z RAW obrázku vytáhnout a uložit pak v obrazovém formátu. Takto zpracuje HDR z jediného RAW obrázku software Aurora:



Takhle je to bez úpravy a takhle by to vypadalo, kdyby se to vyfotilo jen tak v JPG formátu.



Noční fotografování je milé povyražení a pusťte se do něho. Přeji vám k tomu úspěch a ne dobré světlo: dobrou tmu!