Moc (= vůbec) jsme si ho ve středních Čechách neužili, nicméně v neděli chvilku sněžilo a tak jsem si opětně zaexperimentoval, abych si připomněl, jakou expozicí je dobře chumelenici fotit. Nutno ale podotknout, že hodně záleží i na tom, jaký je to sníh, jak velké jsou vločky a jaká je jejich rychlost. Tohle byl docela těžký mokrý sníh a vločky padaly celkem rychle. Fotil jsem to Olympusem E-M5 Mk II pěkně za oknem... 1 / 250 vteřiny zachytila vločky jako skvrny. Nicméně si všimněte, že vločky jsou pěkně jasné, vyrýsované na pozadí, dobře čitelné.


Při 1/100 vteřiny se už projevuje pohybová neostrost. Vločky zachycené na kratší vzdálenost jsou už trochu mázlé – a tudíž i méně zřetelné.


Znovu jsem zkrátil dobu osvitu a fotil padesátinou. Vločky jsou ještě méně zřetelné, nicméně ty vzdálenější jsou dobře vidět.


No a tohle je desetinou. Teď už jsou mázlé blízké i vzdálené vločky – a jsou málo zřetelné.


Samozřejmě že ta pohybová neostrost vytváří pěkný efekt, ovšem platíme cenu menší zřetelnosti. Totéž samozřejmě platí o fotografování deště. Není tedy třeba fotit nějak zvlášť dlouhými časy. Na tom našem přehledu mi připadá jako nejrozumnější čas ta padesátina vteřiny. Na fotce pořízené setinou těch rozmazaných vloček je přece jenom málo a na dvojnásob rychlejším čase už není rozmazaná vločka žádná.

Opakuji ale, že záleží na situaci, na kvalitě sněhu. Je tedy třeba udělat zkoušku, začal bych tou setinou a vidělo by se, jaký to dává výsledek. Je třeba hlídat, aby blízké vločky byly máznuté (za cenu menší zřetelnosti) a vzdálenější budou ostré a zřetelné. Dohromady to dá pěkný zasněžený efekt. Ještě dodám, že tyhle fotky jsou editované v tom smyslu, že v Photoshopu jsou složené tři až pět s prolnutím Světlejší barva. Tím se ty vločky pěkně naskládají na sebe, protože se prolne jen světlá na tmavém pozadí.