Pojďte se mnou na procházku. Modrá obloha, přízemní ranní mlha. Nečekejme zázraky, jen normální příjemné obrázky. Pár slov si k nim řekneme.

Zastavení první
Tady mě zaujala struktura na povrchu cesty, krásné protisvětlo z nízkého slunce. Vypadá to docela dobře. Je to ale drobet upraveno a hned řeknu, jak.



Takhle to vypadalo v hledáčku a při expozici. Vidíte, jak strašně ruší to bílé nebe? Odvádí pozornost od ústředního motivu. Takže jsem to prostě nahoře ořízl, abych se bílého nebe zbavil.



Zastavení druhé

Sluníčko skrz stromy – a mlze, to je super! Ale ty zatracený dráty, jsou všude v krajině.



Pak mě napadlo – a co je prodat? I tu boudu mezi stromy? Takhle to u nás opravdu vypadá, i stožár i bouda, proč to nevyfotit?



Zastavení třetí
Tak tohle je samozřejmě klasické HDR. Mezi stromy prosvítá sluníčko v mlze.



Takhle vypadají dílčí fotky, expozice se liší o cca 5 clon (stupňů EV).



Výsledek je samozřejmě poněkud mdlý. Oživí ho můj oblíbený trik s mapováním tonality, i ve stařičkém Zoneru 14 funguje perfektně a aplikuje se efektovým štětcem. Pokud ovšem pracujete ve vrstvách, máte vše mnohem lépe pod kontrolou.



Zastavení čtvrté
Tohle ani není HDR, nebylo třeba, stačilo to fotit v RAW a trochu upravit.



Ale trik v tom přece jenom je – ostřil jsem na dvě ostrosti a spojil ve vrstvách. Jedna fotka je na přední strom zaostřená, druhá na zadní strom. Ovšem pozadí zůstává z té první fotky ostřené na první strom. Ve vrstvách jednoduché…



Taková to tedy byla procházka s pejskama. Myslím, že bez úprav to pak není ono, i když chápu, že se někdo drží takzvané čisté fotky bez úprav. Ale proč bychom to měli dělat všichni stejně?