Zamysleli jsme se s Michalem Houdkem nad výběrem fotoaparátů do 15 tisíc (i s objektivem) a natočili o tom i video. Můžete se na něj tady podívat a zároveň si něco povíme o těch fotoaparátech.

V podstatě se technicky vzato dělí na tři kategorie. Jsou to zrcadlovky, bezzrcadlovky s větším čipem a bezzrcadlovky s menším čipem. Cenově jsou si podobné i když ne totožné, ono totiž záleží i na tom, jakým objektivem osadíte tělo fotoaparátu. Všechny totiž mají výměnnou optiku, jsou tedy jádrem systému, který se skládá z těla, objektivu a dalšího příslušenství. Toto je třeba mít na paměti, že systémové fotoaparáty volí člověk, který chce vybudovat systém – s ohledem na svoje zájmy. Jinak ho bude vytvářet krajinář a jinak milovník fotografie volně žijících zvířat. Každá z uvedených kategorií má své výhody.

Zrcadlovky mají klasickou konstrukci, s principem z devatenáctého století. Mají jasný a přehledný optický hledáček a do nedávna bezkonkurenčně rychlý systém automatického zaostřování. Proto je používají takřka bez výhrady profesionální fotoreportéři. Nevýhodou jsou větší rozměry a váha – jak těla, tak i optiky, na to je třeba myslet, a taky hlučnost: mechanismus sklopného zrcátka plus závěrky vydává hluk.

Bezzrcadlovky, jak plyne už z názvu, žádné zrcátko nemají. Buď nemají žádný hledáček a obrázky komponujeme na displeji na jejich zadní stěně, anebo mají elektronický hledáček. Ten má stejnou funkci jako optický hledáček zrcadlovek, ale zároveň v něm můžeme uvidět kompletní menu při nastavování a prohlížet obrázky (samozřejmě totéž uvidíme na displeji). T\ v našem přehledu jsou vybaveny čipem stejné velikosti a podobných vlastností, jaký najdeme v zrcadlovkách. Velikost označujeme písmeny APS-C a je to plocha více méně poloviční, než má kinofilmové okénko. Opakuji, čipy této velikosti jsou vybaveny jak běžné zrcadlovky, tak velká část bezzrcadlovek.

Bezzrcadlovky Micro Four Thirds (označujeme zkratkou MFT) tvoří zvláštní odnož bezzrcadlovek, Vyrábějí je především dvě firmy, Olympus a Panasonic, opatrně se přidává Kodak a Xiomi. Snímač je zhruba poloviční než APS-C a tudíž jde o přístroje výrazně menší a lehčí – a také optika je lehčí a menší a velmi často i cenově přístupnější. Platí ovšem, že přece jen větší čip má lepúší obraz – velmi zhruba řečeno. Když tedy volíme mezi zrcadlovkou a APS-C bezzrcadlovkou, volíme především mezi hledáčkovým a zaostřovacím systémem. Někomu prostě elektronický hledáček vadí a na displeji nic nevidí, zvláštně na slunci. Při volbě MFT bezzrcadlovky jdeme do menšího čipu. V běžných světelných podmínkách to nebude hrát roli, rozdíl se může projevit v extrémech, při velkých rozdílech jasů nebo ve slabém světle. Každopádně je ale zásadní výhoda malý rozměr a váha. Vždy po dvou zástupcích oněch tří kategorií jsme rozdělili do přehledné tabulky:

Zeptáte se – a to nikdo jiný nic dalšího nevyrábí? Ano, taková je skutečnost, v ostré konkurenci v podstatě zmizeli všichni další výrobci a zůstala jen tato šestice japonských producentů. Koejci to vzdali a Číňané se snaží, ale co je to platné, léta zkušeností a soustavný vývoj se hned tak nedožene. Canon s Nikonem jsou odvěcí rivalové a roli tu hraje i sympatie ke značce; totéž se nyní dá říct o Olympusu s Panasonicem – tady dokonce to jde tak daleko, že objektivy Panasonic můžete nasadit na Olyho a Olympusí skla na Paňáka – jde o sdílený systém MFT. Fujifilm je trochu solitér, vychází vstříc milovníkům zvláštností – jeho přístroje vynikají sympatickým retro-stylem, který má své nepopiratelné výhody. No a Sony je světově vedoucí výrobce čipů a ono je to znát na kvalitě. Námi vybraný model je bez hledáčku, to je jeho nevýhoda, Sony samozřejmě vyrábí i příbuzné modely s hledáčkem, ale ty jsou nad patnáctitisícovým limitem. Sony vždy býval o něco dražší než průměr, i ve spotřební elektronice.

Závěrem tedy ono slíbené video, ve kterém si s Michalem o uvedených šesti modelech povídáme.