Kdo nesdílí, není Čech, tak by se to dalo říci, kdyby ovšem nešlo o jev celosvětový. Mobilní telefony, to jsou lopaty k vyhloubení hrobu pro kompaktní fotoaparáty. Je tu ale mnoho háčků a ten největší se týká optiky a kvality obrázků pořízených mobilem. Ta se zásadně zlepšila v posledních pěti letech, kdy rozlišení stouplo na osm a brzy na to na dvanáct megapixelů. Zůstává ale problém s objektivem. Ten je pevný, s natvrdo stanoveným ohniskem a tudíž i úhlem záběru. Nemá clonu, takže nelze laborovat s hloubkou ostrosti – a jeho ohnisko je tak krátké, že hloubka ostrosti je téměř absolutní. Výrobci tedy vymýšlejí všelijaké fígle, jak uměle vyrobit bokeh čili rozmazané pozadí. V podstatě jde o vymaskování portrétované osoby a rozmazání v pozadí. Působí to nepřirozeně, nepěkně. Pokud jde o změnu ohniska, s inovací přišel letos Apple ve svém modelu iPhone 7 Plus. Má dva pevné objektivy, jeden s kratším, druhý s delším ohniskem a lze tedy přecházet z ekvivalentu 28 na 56 a zpět, jaksi natvrdo, anebo i plynule, což je ovšem softwarové čarování.
Stručně připomenu, že existují v zásadě dvě řešení, k niž přidám třetí.
Jedno spočívá v přídavných čočkách. Těch se vyrábí, jak se říká, mraky. Ke svému iPhonu si můžu koupit tři v jednom Baseus, za šest kilo, nekup to! Olloclip je třikrát dražší, ale je to čtyři v jednom, anebo dokonce dvanáctinásobný zoom, dodává se i s miniaturním stativem. Pouhým výčtem produktů bych mohl zaplnit zbytek časopisu. Všechny mají jednu vlastnost společnou – produkují obrázky, které akceptujete jen za cenu velkého sebezapření. Druhé řešení vede k podstatně lepším výsledkům. Na obrázku je čočka Baseus:


Tak například DxO ONE je jeho představitel. Vybaven jednopalcovým čipem BSI s dvaceti megapixely, podle všeho stejný jako je ve špičkovém kompaktu Sony RX100 III. Má to zástrčku USB lighting, tu věc spojíte se svým iPhonem a máte perfektní pohotový fotoaparát s výstupem ve špičkové kvalitě. Podobná zařízení existují i pro další mobily, komunikují s nimi přes wi-fi NFC. Pokud ode mne čekáte námitku, dočkáte se jí okamžitě: k mobilu si musíte koupit ještě jedno zařízení, které je bez mobilu k ničemu. Na obrázku je tedy DxO One:


Čímž se dostávám ke třetímu řešení (když vynechám hybridní systémy, jako byla Galaxy Camera od Samsungu). Prosazuje je Nikon a jde o duchaplně jednoduchý trik. Nikon tomu říká SnapBridge a implementoval to v dokonalé podobě ve svém posledním listopadovém modelu D 5600. Princip je v technologii Bluetooth Low Energy (BLE). Do mobilu si nahrajete aplikaci SnapBridge a pak už jen mobil s fotoaparátem spárujete. Systém lze nastavit i tak, že všechno co vyfotíte si nahrajete do mobilu a pak už je na vás, co si necháte, co nasdílíte a co vymažete. Tím to pochopitelně nekončí, z mobilu se dá fotoaparát ovládat, lze na dálku exponovat, ostřit, clonit, měnit dobu osvitu. Podrobně se o tom dočtete v mé recenzi Nikonu D5600, včetně stinných stránek:


Je to zřejmě nejméně omezující systém. Máte mobil a jím můžete nadále kdykoli fotit. Máte fotoaparát a s ním můžete libovolně nakládat. Pokud ale vám jde o sdílení a chcete své fotky posílat jako MMS nebo vyvěsit na Facebooku nebo Instagramu nebo kdekoli jinde, nikdo vám v tom nebude bránit. A budou v perfektní kvalitě.

Vyzkoušel jsem už všechna dostupná řešení, o kterých jsem se tu zmínil. Každé od vás něco chce, a když od vás technika něco chce, vždy vás to obtěžuje: spárovat foťák s mobilem, takový Olympus se svým RQ kódem to dokáže skvěle. A stejně to obtěžuje. Kdežto tenhle SnapBridge funguje jaksi sám od sebe. Fotíte a fotky vám automaticky skáčou do mobilu. Je to jako kdyby mobil najednou měl velký čip a zoom a všechno, co k tomu patří.
Bylo by fajn, kdyby se to stalo obecně sdílenou normou – záleží na tom, jak důmyslně si Nikon obrnil svůj SnapBridge krunýřem patentů.