V Den české státnosti se konalo jakési před-otevření expozice restaurovaných pozůstatků prastaré rotundy svatého Václava. Ty byly nedávno nalezeny při stavebních pracích v budově Matematicko-fyzikální fakulty v Praze na Malostranském náměstí. Vypravil jsem se tam s Olíkem a rybím okem, odhodlaný tlačit ISO na doraz.

Abych upřesnil, předmětný Olík je Olympus OM-D E-M5 Mark II a rybí oko je Samyang 7,5/3.5. O tom, jak stav v podzemí vypadá si můžete udělat velmi přesný obrázek z nádherného pano3D Matfyzu. Z pano ale nevyplývá, jaká je tam úroveň osvětlení: oni si to při snímání toho pano zřejmě svítili, já se musel spokojit s tím, s čím se potkáte i vy, pokud se tam vypravíte při příští Muzejní noci (viz dále).

Stručně k historii – jde o pozůstatky stavby zřejmě z jedenáctého století, postavili ji na Václavovu počest na místě starší církevní stavby – i její pozůstatky archeologové objevili. Postupně ji zastínil chrám svatého Mikuláše, původně skromný, gotický. Jak šel čas, byla doslova pohlcena stavbami přiléhajícími k Mikuláši, až ji nakonec v osmnáctém století zbořili. V roce 2004 byly zbytky objeveny, objevu se věnovali archeologové, historici, kunsthistorici – zkrátka, rozhodnuto objev zachránit a zpřístupnit. Protože je to ale na půdě univerzitní, nebude to běžně přístupné, nejspíš při Muzejních nocích. A ta příští, nejbližší se bude konat 10.6.2017.

Rotunda před tisíciletím vypadala tak, jak ji zpodobňuje hologram. To co leží pod hologramem je replika šestiboké dlaždice tzv. vyšehradského typu – ty původně pokrývaly celou plochu podlahy, zachovalo se jen 5%. Tyto dlaždice ale budou největším diváckým magnetem.



Pokud jde o techniku focení, nebylo nad čím moc špekulovat. Nastavil jsem automatické ISO a RAW a ať si chlapec poradí. Kromě zmíněného rybího oka jsem měl ještě širokáč zoom 9-18 Zuiko. Ty dlaždice, ty originální, vypadají takto:


Zachránily se prostě proto, že i v jedenáctém století vládl mezi řemeslníky šlendrián. Špatně dlažbu vypodložili, ona se jim propadla a protože to byla líná pakáž, místo aby starou dlažbu vytrhali, překryli ji novou. Proto se zachovala, díky hovadství středověkých podlahářů. Aby si divák udělal obraz, jak interiér asi vypadal před 1000 lety, část podlahy je pokryta replikami starých dlaždic. Zatím se pohybujeme na 1600 ISO. Samozřejmě je barbarství fotit dlaždice na 1600 ISO (a bude hůř), ale jsem v roli turisty, nemám žádné foto – extrabuřty, nesmím sem s lampami a stativem, musím si poradit. Takže výsledek, teď už jsme na tom rybím oku:


Vyměníme objektiv, nasadíme 9-18 – ale ouha, jsme na F5.6 a ISO vyletí na 5000:


Na stejnou citlivost jsem fotil něco, co na pohled není tak atraktivní jako dlaždice, ale bralo mě to taky hodně. Je to troska okna pocházející z kostela před tou rotundou – našli to v základech rotundy. Asi deváté století. Když se podíváte na plné rozlišení, uvidíte, že šum je různý – je větší na méně osvětlených místech.


Lze to do jisté míry řešit tím, že v Camera Raw Photoshopu lze štětec nastavit i na zmírnění šumu. Samozřejmě je to na úkor kresby, jako každé odšumování. Zde je výsledek mé snahy:


Stejnou metodou jsem pojednal záběr části rotundy s fragmentem původním dlažby:


Pro zajímavost, toto je první fotka, kterou jsem tam pořídil, sotva jsem tam vlezl. Bylo hodně šero a ISO vyletělo na 12800. Tak to je fakt humus, tady by nepomohl zázrakem ani svatý Václav:


Když rozsvítili, ISO kleslo na 1250 a to už je jiné kafe:


Shrnutí:
Podle mě je ISO papírový tygr, jak říkával o atomové bombě nebožtík Mao Ce-tung. Přirozeně že lepší technický výsledek vznikne z nižších stupňů, nejlépe pak z toho základního, na nějž je čip a procesor vyladěn, tohle OM-D to má 200 ISO. Je dobře poznat limity vašeho fotoaparátu, vyzkoušet si, kam až je možné jít. Je zřejmé, že s tímhle OM-D E-M5 Mk II mohu s odřenýma ušima vyšplhat až na 5000 ISO, ale pak už je to bída. Jestli je to radostné zjištění záleží na povaze. Protože jsem optimista, myslím, že je to výsledek výborný.