Výřez, to je termín ze základní výbavy fotografie, užívaný už ve fotografickém pravěku. Jakmile vznikl systém negativ – pozitiv, bylo možné část obrazu vymaskovat, zakrýt – a to je princip výřezu. Náš čtenář Jarek mi napsal:

Zatím jsem nezahlédl nic o problematice ořezu fotografií, který mnohdy může být velmi prospěšný. Vím, děti se řezat nemají, ale fota by se řezat měla :-). Otázkou je, jaký výřez zvolit.

Děkuji za podnět, nicméně výzva je to náročná, a už teď je mi jasné, že téma nevyčerpám úplně – ale lze se k němu vrátit a budu vděčný za podněty.

Na plný formát
Vycházím ze zásady, že je zásadně třeba komponovat obraz na plný formát. Vždy se snažím plně vyplnit zorné pole hledáčku nebo plochu displeje. Snažil jsem se o to vždy, i v době analogu, když jsem fotil na film. Tahle zásada vede k uvážlivějšímu focení a hlavně – uvědomujete si okrajové oblasti, které při troše nepozornosti bývají odkladištěm všelijakého neřádstva.

Má to ovšem háček. V digitální fotografii se používají snímače (čipy) s poměrem stran buď 4:3 (to jsou APS-C přístroje, kompakty a mobily) anebo 3:2 a to jsou plnoformátové fotoaparáty 24 x 36 mm. Pohlednicový formát 10 x 15 cm má poměr stran 2:3, takže se na něj fotka z mobilu nebo kompaktu nebo APS-C nevejde celá. Pak se musí oříznout a jsme u našeho tématu.

Specifický problém býval v analogu při použití čtvercového formátu 6x6 cm (měli to i astronauti na Měsíci) – bylo třeba řezat buď nahoře a dole anebo po stranách.

To je ale více méně detail nebo zvláštnost a upozorňuju na to jen pro úplnost. Čtenář Jarek asi měl na mysli výřez či ořez jako výtvarný, tvůrčí prvek. Odpovím tedy, že trvám na plném formátu, na vyplnění plochy obrazu – a na žádný ořez nespoléhám. Zde je ukázka takového obrázku.


Hlídal jsem si, aby mi neuletěla lopatka mlýna, okraj cesty vpravo a aloe vlevo.


Vždy je třeba si už na motivu samém všimnout prvků, které musím do formátu dostat a ty pak v hledáčku nebo na displeji střežit. To je metoda focení na plný formát.

Kdy ořez ano
Někdy ale není možné plně kontrolovat plochu obrazu – typicky, když fotíme nějaký rychlý děj s nepředvídatelným průběhem. Třeba takhle (foto Ljuba Krbová):


Výřez to může napravit. Horizont jsem posunul blíže ke spodní třetině a ubral jsem hluchý prostor za ocáskem posledního racka, takže hejno má víc prostoru ve směru letu.


No a je to.



Výřezem lze zdůraznit ideu fotky. Pozor – je na to třeba myslet už při fotografování. Tohle jsem fotil mobilem u nás v Keltském parku v Břežanech, samozřejme na výšku - je to barbarství, fotit na šířku a pak z toho dělat ořezem výšku.


Výřezem jsem ubral po obou stranách a dole.


Toto je výsledek.


Musí se opatrně, abychom motiv nepřipravili o vzduch kolem sebe – motiv nesmí být narvaný do formátu, nesmí být okudlaný až na kost!

Obdobně postupujeme při zpracování motivu výrazně vodorovného.


Prospěje mu malá redukce nahoře i dole.


A je tu finále.


V každém případě je ale dobré s výřezem počítat už při focení a držet kompozici tak, aby jedna strana – tedy šířka nebo výška – byla finální. Pak minimalizujeme škodlivé důsledky výřezu.

Technika výřezu
Editory mají na ořez specifický nástroj. Photoshop to dělá trochu nešikovně, dlouhá léta tedy používám ořezový nástroj v Zoneru. Rozhraní u ZPS X je trochu jiné než na mé oblíbené ZPS14, ale principiálně jde o totéž - na ukázce je ZPS X vpravo nahoře.


Musíme se rozhodnout mezi volným poměrem anebo pevným poměrem. Pokud fotím kompaktem atd. (viz výše), je ten poměr, jak řečeno, 4:3. Pokud tedy chceme, aby ořezaná fotka měla stejný poměr stran jako neořezané fotky, musíme volit příslušný pevný poměr. Lze si také nadefinovat a uložit pevný poměr podle libosti. Například ikonky na úvodní stránce Digineffu mají pevný poměr 125 : 75, a však si taky všimněte, že mám tento poměr nadefinovaný v nabídce. Toto má ZPS jakékoli verze velice šikovně ošetřené. Pokud ale na poměru stran nesejde, volíme Volný poměr.

Jak nepoužívat výřez
Velmi mě dráždí slogan „to se ořeže“. Někdo lajdácky fotí, ledabyle, od boku práská a pak řekne „to se ořeže“. Místo aby šel blíž nebo zazoomoval, chce řezat:


No a doma to ořeže.


Proč ne, možná řeknete. No protože každý výřez vás připraví o kus obrazu, a platilo to už v analogu. Čím větší procento odpadu, tím je technicky horší výsledek. Proto je třeba s výřezy zacházet opatrně. Navíc, výřez se dá dělat už na úrovni RAW, při konverzi, ale o tom někdy příště.