Samuraje nepotkáte na Václavském náměstí každý den. Já je tam potkal včera. Poprvé v životě. Potkal a fotil. Pojďme si o tom popovídat.

Pravda, nepotkal jsme je úplnou náhodou, dostal jsem avízo. Řekl jsem si, že to bude vhodná příležitost vyzkoušet při street fotu Sony RX1R II, který teď mám v testu. No a jako zálohu jsem si vzal Canon 5D Mk II s objektivem 70-300. Ono to má logiku. Ten Sony má širokoúhlý 35 mm objektiv a ten je obecně pokládán pro street foto jako neobyčejně vhodný. Je dost široký, aby scénu pojal, ale ne zas tak moc, aby zkresloval lidi. Zamýšlel jsme fotit jednak bojovníky, jednak lidi kolem. Tohle je jedna z prvních fotek. Je třeba navázat kontakt, pozdravit, dát se do řeči. Je to taková kontaktní fotografie.


Lidi zatím nijak moc nezírali. Spíš si hleděli mapy a obsahu dutiny ústní.


Hlouček bojovníků se dal na pochod, směr Staroměstská radnice! A už tu jsou technické potíže – velké světelné rozdíly.


Naštěstí se to dáí vyspravit. Fotil jsme to bohužel v JPEG, ale42 megapixelů snese i drsné editační zásahy.


Konečně se dostal ke slovu i Canon, chtěl jsem mít bojovníky s tou tramvají, co na Václavském náměstí provozuje kavárnu (za šílené cizinecké ceny). Když je hlouček, tak vždycky někdo má zavřené oči, otáčí se, je v zákrytu... Tady je těch neduhů minimálně.


Na Havláku lidi už zírali!


V Melantrišce začal agilní vozíčkář organizovat průchod vojska.


Jsme na místě, pod orlojem.


Pro mě závěrečná skupinová fotografie. Zase vzácnost – všichni jsou vidět!


Postřehy ze streetového focení tím RX1R II, popíšu to ještě v recenzi příští týden. Trochu se plete pod palec pravé ruky roller, takže jsem si několikrát rozhodil čas: fotil jsem to v prioritě času tisícinou, je to vyzkoušené, že při takovém ohnisku to vychází spolehlivě ostře – s automatickým ISO. Může být i M režim, ale rozhodně ta tisícina je záruka. Nastavil jsem plošné ostření na plný počet AF bodů, ostřilo to poněkud nevyzpytatelně. Obvykle tento režim zachytí především popředí a s tím jsme počítal. Ale v reálu to občas prostřelilo někam dozadu. No a se zrcadlovkou žádné problémy nebyly.

Ověřoval jsem si tu zároveň i zásady mého Desatera, zejména Pravidlo tří: dokud jsou na snímku tři lidé, máme velkou šanci, že je uhlídáme, aby zůstali v kompozici. Ukázka je obr. číslo 1, 2,6 a 8.


O mém Desateru a o jednoduchých krocích, vedoucích ke kultivované fotografii, se dočtete v mé knize Digitální fotografie polopatě. Opravdu stačí dbát na deset jednoduchých pravidel. Technika je dnes tak dokonalá, že se o ni v podstatě nemusíte starat. Jak na to, abychom si ta jednoduchá pravidla osvojili, o tom píšu v mé knize. Vydal ji Computerpress a bližší info je ZDE.