Na každém rohu najdeme galerii, myslím tím rohy ve virtuálním světě webu. Skvělá věc, taková galerie! Nafotíte, vyberete, zveřejníte, ukážete světu. Je tu ale jeden nešvar a na něj bych rád skromně a stručně poukázal. Souvisí s tím, že digitální fotografie nemá skoro žádný limit v množství pořízených obrázků. Fotíme a fotíme, co nám kapacita karty dovolí a když je karta plná, vložíme jinou kartu...

Asi už chápete, kam směřuju – k výběru fotek. Říká se, že je třeba vybrat 10 % pořízených fotek a zbytek smazat. Říká se to, já si myslím, že by měl být výběr ještě přísnější.

Čímž se dostávám k podstatě věci. Při výběru se dostaneme do stádia, kdy musíme volit mezi podobnými fotkami. Podle mého Desatera je třeba – zvlášť v živé fotografii – fotit, dokud situace trvá. Pak ovšem máme sérii hodně podobných záběrů. Ale i kdyby jich bylo sto, stejně jen jeden bude nejlepší. Ten musíme hledat. To hledání nejlepšího záběru je součást tvůrčí práce! Není to nic mechanického. Musíme vycítit, který z těch mnoha záběrů nejlépe vystihuje to, co nás zaujalo a co chceme světu ukázat.

Dejme tomu, že jsme vybrali – a chystáme se fotky zveřejnit na naší oblíbené galerii. Všechny ty fotky se nám líbí, všechny jsme pořídili se stejným zaujetím. Musíme se donutit položit si otázku: nejsou si podobné? Nebo, v horším případě, nejsou stejné? Tady máte takový příklad, fotil jsem v Třebíči na tamním židovském hřbitově – nádherné místo! Každá ta fotka se mi líbí... a stane se, že do galerie dám takový soubor:

Ano, je to šeď, je to nuda. Abych se nudě vyhnul, musím vybrat koncepčně různé fotky. Střídat pohledy, stavět vedle sebe celky a detaily, snímky v protisvětle a po světle, snímky různě řešené. Každý by měl mít svůj specifický pohled:

Tohle platí ne dvojnásob, ale desateronásobně při sestavování fotoknihy. Velmi se doporučuje konfrontace detailu a celku, jako například:


Tam je moc dobře dokonce střídat i formáty – na výšku a na šířku, čtverec, různé poměry stran. Ona kupodivu ta pestrá skladba oživí zájem o jednotlivé fotky, kdežto když je skladba jednotvárná, upadá pozornost. A to je škoda, když už jste si s těmi fotkami dali takovou práci, ne?