Ono totiž , když je něco MOC atraktivní, tak člověk má tendenci fotit to co vidí a ona je z toho více méně taková nuda. Vcelku se mi líbí tahle fotka:


Udělal jsem takovou malou galerii 10 fotek, můžete se na ni podívat tady, abyste viděli, jak takový Zombie Walk vypadá.

Zombie táhly od Náměstí Republiky přes Příkopy nahoru ke sv. Václavu. No a tam se dělo něco, co jsem opravdu chtěl vyfotit... a nepovedlo se mi to.

Tam u Koně se shromažďuje skupinka, která zpívá náboženské písničky a jeden pán u toho má prezentaci se dvěma prapory. To opakované „Ježíš tě miluje“ hodně kontrastovalo s průvodem umrlců... a já se tolik snažil dostat do jednoho záběru praporečníka a zombie! Jenže oni ti zombíci byli daleko... a jít jsem k němu nemohl, protože pán máchal těmi prapory.


Tak že si ho přitáhnu delším ohniskem. Ale pak to přestává být čitelné!


Nakonec to zvládla kolegyně Daniela Šimková z naší Dílny. Pojala to jako celeček.... jak prosté, milý Watsone! I ten prostinký celeček může někdy mít velkou výpovědní hodnotu, větší než nějaké špekulovaní o ohniskách.


Napřesrok si nenechte Zombie Walk ujít. Příště tam půjdu se zakrvaveným foťákem a se sekerou v hlavě. Ale jak to fotit, aby to nebyla jen kopie toho co vidím, a to je podstata pořádného focení, to budu muset ještě vymyslet. Doufám, že můj příští článek na zombií téma bude mít název Jak se mi to povedlo.