Právě před týdnem jsem zde zveřejnil dopis pana Branislava Potočka. Pisatel se mě v závěru dopisu ptral, co si myslím o přehnaně upravených fotkách a tak vznikla debata. Zde zveřejňuji první dopisy, které přišly jako odpověď.

Jediné co s panem P.B nesdílím tak úplně, je názor na digitální fotografii. Rozumím jeho odporu k digitální úpravě a následné prezentaci míst které dobře zná a miluje. Fotím asi od deseti let, kdy jsem dostal pod stromek první fotoaparát Corina (značku fotoaparátu uvádím jako náhradu datumu mého narození). Napětí před vyvoláním filmu a někdy i zklamání po otevřeí obálky z fotolabu (či Fotografie n.p?), po kterém hodně fotografů s nostalgií vzpomíná, dnes cítím zrovna tak, jako v mých začátcích. Po každé vycházce se těším, s určitým napětím (pokud něco vyfotím), na zpracování  fotek v PC. I dnes se mi stává, že výsledek neodpovídá představám, které jsem měl po prohlédnutí fotografie na displeji zrcadlovky a jsem zklamaný. Nemusím ale čekat do výplaty na vyvolání několika filmů, moje vycházky s fotoaparátem nejsou omezeny nedostatkem materiálu. Mohu neomezeně experimentovat a zkoušet - prostě se bavit a zároveň odpočívat v přírodě. Rád se poučím, hledám na webu inspiraci, prohlížím a obdivuji.  Digitální zrcadlovku mám teprve druhou v řadě, pokud s ní nespadnu do řeky jako s tou první, bude mi sloužit ještě dlouho.   Výhrady, které má pan P.B z Prešova k úpravám fotografií berme jako daň za pohodu, kterou nám digitální technologie poskytuje. Fotograf, který upravil šedou Tatranskou žulu na oranžovou, má s panem P.B minimálně jednu společnou věc. Zastavil se na krásném místě, zatajil dech a fotografoval. Prožil na tom mítě krásné odpoledne, ráno, večer .....  snažil se zachytit atmosféru a krásno. Pozoroval a vnímal to, co dnes hodně lidí nevidí.
Pavel Poch

Pozn. O.N.:
Připomínám, že pan P.B. z Prešova má výhrady k přehnaným a nereálným zpracovaným fotkám.


Je fotografie v krizi?  

No není, proč by měla, prožívá vrchol své liberalizace. V dobách piktorialismu, o němž tak trefně píšete, to s tím kamenem bylo pěkně náročné řemeslo a uměl ho jen sem tam někdo. Pak přišel Kodak se svým heslem, které myslím znělo: Vy mačkáte spoušť, my děláme to ostatní … a fotografovat najednou začalo mnohem víc lidí a postupně z toho vzešly zajímavé věci (i jako reakce právě na ten piktorialismus) - moderní fotografie a fotografové jako Steichen, Stieglitz a další.  Digitální fotografie jen dotáhla tuto liberalizaci k absolutnu, fotí každý mobil, tablet a kdo ví co ještě … jen ten Kodak to nepřežil. Z reakce na záplavu všech těch „fotošopek“ taky něco zajímavého ještě vzejde, jsem optimista.

Vladimír Ondračka 


Také jsem řešil podobnou problematiku se svým okolím. Pracuji na dráze a své spolupracovníky často využívám k aranžované kompozici.
Bylo mi často vyčítáno profesními fotografy, že zkresluji poměry ve své práci. Měl jsem samozřejmě výčitky, ale jen do té doby, než jsem si ujasnil, že fotím hlavně pro svou radost a tím, že kompozici vymýšlím, pak hledám někoho, kdo je ochoten ( za cigaretu ) pózovat, zvyšuji hlavně pro sebe hodnotu fotografie, na kterou si nyní už nenechám sáhnout. O radosti mých modelů z fotky netřeba pochybovat.
Milan Przybyla http://przybyla.cz/


1/ Současná fotografie v krizi je. To proto, že v krizi je celý svět.
2/ Doma mne učili nepodvádět. Já jsem ale neposlechl. Fotografoval jsem. Fotografoval jsem moře na křivo i když křivé není. Sakra ono není ani vodorovné. Je vypouklé. Takže jsem vlastně vyfotil vypouklé moře křivě, a to širokáčem, který to všechno zdeformoval.Fotografoval jsem to moře černobíle i když černobílé není. Ono je vlastně bezbarevné, vždyť barvy neexistují, jsou jen šálení. Vždyť jsem vlastně fotil jen lom světelných paprsků. Co jsem to proboha udělal? Hrozně se za sebe stydím.
Ivan Puš.


toto dilema řeším v sobě nějakých pár roků. Fotografovat jsem začal až ve svých 67 letech, takže jsem rovnýma nohama vstoupil do tajů digitální fotografie a možností jejího softwarového upravování či ztvárňování. Při svém amatérském a nesystematickém fotografování už nečekám nějaký další fotografický vzestup. Fotím pro své potěšení a občas zjistím, že potěším i někoho kolem sebe. V tom jsem s Vámi úplně zajedno. Sám však stále více vidím určité rozhraní mezi upravováním a ztvárňováním fotografií. Mám tím na mysli, že úpravou fotografie nezměním její originální obsah, kdežto ztvárňováním ji měním do jakési virtuální podoby, kde se původní obsah fotografie ztrácí a záleží jen na autorovi, jaký bude jeho "umělecký" výsledek. Že je možné dosáhnout vysoké umělecké hodnoty nefalšovanou fotografií bez dalšího photoshopování svědčí např. dílo fotografa Jindřicha Štreita, kterému k tomu stačí dokonce pouhá klasická technika černobílé fotografie, na kterou nedá dopustit. Nakonec i z Vaší měsíčkové soutěže je vidět, jak jednotliví porotci při hodnocení nejlepších fotografií balancují mezi oběma styly, které jsem popsal. Nevidím současnou situaci jako krizi, ale myslím si, že dělící čára mezi oběma styly by měla existovat.
Zdeněk Kolomazník, Rožnov pod Radhoštěm


Dřív jsme museli umět:
změřit exposici, nastavit clonu a čas
navléct a vymotat, vyvolat, ustálit, vyprat a usušit film,
zvětšovat, leštit
taky počítat za kolik je diák, negativní barva
 

už tyto samy činnosti byly jakýmsi filtrem nadbytečnosti  

dnes stačí překonat pořizovací náklady a je vymalováno = cvakat může každý (neumětel) free i ukradené softy mění data dle uměleckého založení či neschopnosti  

občas koukám na německou galerii
lokomotivy, betonové pevnosti, portréty, kočkeni .....
http://www.fotocommunity.de/fotos-neu-international
poslední dobou už to skoro nejde
fotky přibývají rychleji, než stačím točit kolečkem myši
 

zcela bezmyšlenkovitě je nahrávano téměř vše,
na co bylo cvaknuto a co už nikdy nebude znovu,
ve formě fotky až výcvaku, prohlédnuto
 

jen to někde leží na serveru,
možná že pro radost tajným službám
které mohou korelovat, kdo s kým a za kolik
 

s podivem, že jsou takové šílené diskové kapacity k disposici
(jistě nic není zadarmo)
a s ještě větším podivem,
že se žádní ekoterologisti nezabývaj spotřebou
  Karben