Jde o zoom s rozsahem – dnes už – víc než 1:10. Mám k nim složitý vztah. A teď, když chystám recenzi na Sony RX 10 III, tomu zase přicházím na chuť. Zase? To chce vysvětlení.

Za dávných dob jsme si o digitální zrcadlovce mohli nechat vzdát. Ne že by neexistovaly, ale stály kolem milionu korun. Někdy po roce 2002 se roztrhl pytel s ultrazoomy. Začal to Olympus C-700 UZ, dvoumego ekv. 38-380, ještě ho mám schovanej, po něm Panasonic FZ1, dvoumego s rozsahem ekv. 35-420 a v roce 2003 Minolta Z1, dokonce třímego 38-380. Tehdy jsme s tím fotili jak vzteklí a ty fotky jsou dnes prakticky nepoužitelné. V roce 2003 přišel Canon 300D, měl v názvu Rebel a na některých trzích je to Rebel nadále, a ten byl první zrcadlovkou s cenou pod 40 tisíc tehdejších korun. Nastala éra zrcadlovek.

Nicméně ultrazoomy se dodnes vyrábějí, s rozsahy i 25x a více. Já tenkrát v tom roce 2003 přešel na zrcadlovku a držím se jí dodnes a ty ultrazoomy mi připadají jako přežitek. A hlavně, štve mě, když reklama balamutí veřejnost, že lehoučkým foťáčkem s ekvivalentem 800 mm nebo dokonce metr pořídí brilantní ostré záběry.

Kdyby to byla pravda, proč by se vyráběly objektivy těchto ohnisek za dvě stě i tři sta a více tisíc?

Nicméně musím uznat, že když je to dobrý ultrazoom, v angličtině pro ně razí termín bridge, že to má něco do sebe. Takový je i Sony RX 10 III. Já tu zatím testoval jedničku a dvojku, velmi dobré přístroje se zoomem 1:8,3. No a bác ho, přišla římská tři s pětadvacetinásobným zoomem a ona je zábavná… Dnes se budu zabývat tím delším koncem, široký rozsah si schovám pro recenzi.

Těch 600 mm ekv. je ošemetná věc. Nemůžete od toho čekat absolutní ostrost. Ale když takhle jdu v Olešku na vyhlídku nad Vltavou, vidíte tím dlouhým ohniskem krajinu úplně jinak. Aha, támhle si koledují o soudružskou návštěvu, čím že topí v kamnech, ale návštěva nepřijde, protože petflaškama topí všichni.

Tam zase je silnička klikatá jako pentlička a po ní se mihotají broučci.

Pěkné údolí, pořádně zahulené a hezky to vypadá z druhého břehu.

Tamhle běží naše Gari – ale tu jsem chytil kratším ohniskem, nějakých mizerných 240 mm …

Jindy ale – to jsme byli na rodinném výletě na vyhlídce Máj – fotím přes údolí a podívejme, to je moje žena a jakéhopak to má psa?

Prostě se k ní přilípnul, zatímco já hlídal Garinu s Norou. No a včera jsem si byl v Ohrobci v pekárně Beruška pro chleba, vyjdu před barák a vyfotil jsem si ohniskem ekv. 600 mm „Koninu aneb Zvoranou fotku“ jako legrácku pro Facebook.


Opravdu ostré to není a být nemůže. Nicméně zábavní funkci to splní a to je hlavní – vždyť přece fotíme pro radost!