Včera byla první adventní neděle a je tedy načase se ohlédnout po roce, který už má namále, a podívat se, co pěkného nám přinesl. Soustředím se na výrobce fotoaparátů proberu to podle abecedy. Takže Canon je první na řadě.

V jeho nabídce dominovaly dva těžké kalibry. Hned na kraji roku přišel s profi zrcadlovkou, plnoformátovou Canon 1D X Mark II.


Nový model přišel pět let po uvedení původního dé-iksa. I to svědčí o tom, že se situace jaksi normalizuje, že se technika usadila na stabilní úrovni a že nějaké převraty se nedají v dohledné době čekat. Rozlišení dosáhlo dvaceti megapixelů – i to je pozoruhodné, že se tahle profi třída vyhýbá honu za megapixely. Pravda, přístroj tohoto typu je zaměřen především na fotožurnalistiku, na krajinu, produktovou fotografii či módu je vhodnější třeba zrovna Canon 5DS R se svými 50 Mpx. Nepřehání to ani s vysokým ISO, v základním nastavení je maximum 51200 ISO – s rozšířením na 400 tisíc. Fotožurnalisty a především sporťáky potěší frekvence čtrnácti oken za vteřinu, to je zřejmě maximum dosažitelná u zrcadlovky. Ne náhodou uvedl Canon tento přístroj v olympijském roce a upevnil si jím svoji pozici ve světě reportážní fotografie.

Jde ovšem o aparát, který je svým konceptem jaksi za obzorem většiny z nás. Nejde jenom o cenu 170 tisíc, jsou amatéři schopní takovou sumu vyklopit bez mrknutí oka. Jde také o celkovou robustnost přístroje s integrovaným bateriovým gripem. Fotografičtí labužníci tedy dlouho vyhlíželi inovovaný EOS 5D a v srpnu se ho po čtyř a půl letech dočkali, je to model Canon 5D Mark IV. Na první pohled shodný s předchozím modelem, uvnitř kompletně přepracovaný. Třicetimegový čip, procesor Digic 6+, a jako specialitka Dual Pixel RAW, který umožňuje dodatečné mikro – přeostření v detailech a posouvání bokehu.


Toto je bezesporu novinka, nicméně z hlediska běžné praxe asi nebude hodně využívaná. Když jsem to pozoroval na předváděčkách Canonu, čekal jsem, že se projeví v makrofotografii, eventuálně v portrétní fotografii, kde není vždy snadné zaostřit naprosto přesně na duhovku oka. Petr Váňa předvedl opravdu důkladnou práci ve své superrecenzi
tohoto přístroje. Já ho zkoušel několikrát při různých příležitostech. Rozdíl oproti Marku III je zřetelný, avšak nikoli dramatický. Ty schody od 5D na 5D Mk II a pak na 5D Mk III jsou vysoké, avšak následuje jen nižší schůdek na Mk IV. Čímž mám na mysli výkon, nikoli cenu.

Canon letos inovoval i svoji APS-C bezzrcadlovku a přišel s modelem M5. Jím ale nerozptýlil podezření, že bezzrcadlovky jsou u Canonů vnímány jako nechtěné dítě a že jsou vypouštěny do světa s náhubkem, aby nepokousaly vývojové řady zrcadlovek. Je to zářijová novinka a ještě jsem neměl příležitost ji prozkoumat.



Hodně mě ale zajímají náznaky, že by snad měl Canon přijít s plnoformátovou bezzrcadlovkou, která by používala objektivy pro systém EOS. Ona by asi nebyla nejmenší, ale jistě by mohla být mnohem rychlejší – i než 1D X Mk II.
V oboru kompaktů hodil Canon ručník do ringu, proti mobilům nemá smysl chodit proti větru. Trojice skromných Ixusů a dva superzoomy s bláznivým rozsahem 42x a 50x, to je opravdu jen skromná žeň. Zajímavý je PowerShot G7 Mark II, recenzoval jsem ho v květnu, je to seriózní přístroj s jednopalcovým čipem a čtyřnásobným rozsahem světelného objektivu. I cenově se posadil rozumně (ony tyhle kvalitní kompakty někdy dovedou prohrábnout kapsu).


Pokud jde o objektivy, na letošek Canon žádnou šlehu nepřipravil, jako byl loni 11-24/4.0 nebo v roce 2013 ohromující 200-400/4.0. Hodně jsem byl zvědavý na 24-105/4.0 II, je o hodně lepší než původní 24-105, ale k jásotu mě nepřiměl. Recenzoval jsem ho v říjnu.



Pokud jde o očekávání věcí příštích, celkem logicky je na řadě plnoformátový EOS 6D Mark II, čeká se, že bude uveden po dubnové NAB SHOW v Las Vegas. Ve stádiu patentu je zajímavý objektiv 400/2.8 s vestavěným 1,4x extenderem, ten ovšem bude cenově bratříček zoomu 200-400/4.0.