Tahle pětka je čtvrtá verze bezzrcadlovky Canonu s formátem čipu APS-C. Nějak jsem se do ní moc nehrnul, protože mé nadšení pro M řadu bylo, dejme tomu, nevelké. O to větší bylo příjemné překvapení z tohoto přístroje. První model vešel na scénu v červnu 2012, následovala dvojka koncem roku 2013, nějakou dobu se zdálo, že zůstane při prvním a posledním pokusu a pak do Canonu vjel život a loni v únoru předvedl model M3 a v už září přišel s pětkou. Byla to krušná cesta od prvního modelu, který byl drahý a pomalý a v podstatě bez nabídky objektivů! No a co z toho vzešlo se vydařilo a na prestižním webu Dpreview EOS M5 dostal 82% a Silver Award…



Jaký je a komu je určen
Canon M5 je bezzrcadlovka. V kovovém těle je snímač APS-C (22,3 x 14,9 mm) podpořený novým procesorem Digic 7. Optika má specifický bajonet EF-M, k disposici je redukce, umožňující použití standardních EF objektivů pro zrcadlovky EOS. Nový procesor umožnil dosáhnout maximální hodnoty 25600 ISO. Autofokus je hybridní, primárně na základě analýzy kontrastu, podpořený fotodiodami na fázovou detekci. K zaostřování lze využít i 3,2 palcového dotykového displeje (1620000 bodů). Zvláštností je pětiosá stabilizace použitelná jen pro snímání videa.
K displeji ještě dodám, že je výklopný. Přístroj má teď vestavěný elektronický hledáček se 100% krytím a 2,4 mega. Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/4000. Vestavěný blesk má na 100 ISO dosah pět metrů, synchro při max. 1/200 sec. Sériové snímání má frekvenci až 9 oken za vteřinu. Video má HD 1920, MP4, H.264 a AAC.
Výstupy jsou USB 02, micro-HDMI, vestavěná wifina a Bluetooth. Baterka LP-E17 by měla utáhnout 300 fotek, v praxi to je slabší, po 200 baterka vadla, pravda, v letošních mrazech. Rozměry jsou 116 x 89 x 61 mm, přístroj váží 427 g.
To všechno jsou velmi příznivé parametry. U tohoto přístroje se opravdu nedá říct, že ho výrobce okudlal, aby mu nekonkuroval zrcadlovkám. Je to odvážný tah: model M3 zůstává v prodeji za 16 tisíc a opravdu očesaná varianta M10 stojí dokonce jen 7500. Novinka je na trhu za 31 tisíc, tedy vysoko nad začátečnickými zrcadlovkami a za prakticky stejnou cenu, za jakou jde kvalitní zrcadlovka střední třídy, též čtyřiadvacetimegová 80D. A máme tu souboj konceptů: zrcadlovka váží 730 g proti 427 g bezzrcadlovky , je větší (139 x 105 x 79 mm), má pomalejší sériové focení a dosahuje menší hodnoty ISO. Tady je tedy jasně stanoveno, že bezzrcadlovka není „něco méně“ - je to prostě jiný koncept, zaměřený na rychlost a ovladatelnost. Tímhle modelem Canon vystupuje proti předsudku, že bezzrcadlovka je cosi méně cenného oproti zrcadlovce. Naopak, s M5 v ruce se začneme ptát, proč vlastně bychom měli mít v těžkém těle to plácací zrcátko, když je obrazový výsledek stejný, při menší váze a rozměrech. Canon dodává sedm objektivů s bajonetem EF-M, od ultraširokoúhlého 11-22 do teleobjektivu 55-200, všechny jsou STM – tudíž spolupracují s hybridním čipem a ostří rychle a přesně, zvláště pak při kontinuálním režimu ostření při snímání videa. No a tyhle objektivy jsou lehčí zhruba o 30%, i to hraje roli.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou pod horní hranou vlevo od hledáčku. Nad ní je kruhový volič režimu. Na něm najdeme čtveřici P-Tv-Av-M, tedy program, priorita času/clony a plný manuál, dvě pozice pro uživatelské nastavení, video, kreativní filtry (vinětace, měkké pojetí, zrnité čb fotky), scénické režimy, a dva automatické režimy, normální automat a hybridní auto, to je automat, který navíc vytvoří kratičké video. Na druhé straně hledáčku je nahoře na příjemně tvarovaném gripu spoušť a kolem ní je roller. Vedle ní je tlačítko M-Fn. V základním nastavení je na něm volba mezi jednorázovým a průběžným ostřením, nicméně lze to přeprogramovat a to je ale malý hlavolam, viz níže. Na rohu je kruhový volič pro korekci expozice a vedle něho zajímavý roller s tlačítkem uprostřed: jím navolíme, co má roller dělat, jakou funkci má ovládat.


Na zadní stěně je vpravo od displeje hvězdička – lze nastavit „ostření na hvězdičku“, tedy odpojit spoušť od ostření a přiřadit autofokus právě sem. Pod tím je aktivace volby zaostřovacího bodu, obě tlačítka jsou na výstupku sloužícim jako opora pro palec. No a zbývá čtyřcestný volič, nad ním tlačítko INFO pro volbu zobrazení a tlačítko spouště viděa a pod ním přehrávání a menu. Čtyřcestný volič má přiřazené funkce ISO - blesk – koš a manuální ostření, vše lze změnit v menu. Shrnu – ovládací prvky jsou přehledně rozmístěné a práce s nimi je bezproblémová.


Menu má tři oddíly plus Moje menu, kam si můžeme nasyslit oblíbené funkce. V režimu prohlížení se pak dostaneme do Menu prohlížení, v něm se dá dlat jednoduchá editace a taky konverze z RAW – pokud chceme přes wifinu něco rychle poslat do světa (přístroj má NFC, párování dotykem). . Předním kollerem skáčeme po oddílech, zadní usnadňuje listování v obrazovkách. Nejobsáhlejší je fotomenu s osmi obrazovkami, zde se jaksi prolínají prvky fotomenu a setupu. Zde se nastavuje optická korekce (obr.4), stupeň potlačení šumu (obr.6). V setup menu ovládáme jas displeje, čas a datum, jazyk, je tu možno vypnout rady a tipy a ovlivnit citlivost dotykového ovládání. Na obr. 4 se nastavuje bezdrátová komunikace a resetuje se fotoaparát, moc užitečné, když něco neblahého někde nastavíme a nevíme, jak se toho zbavit.

Pro definování tlačítek je třeba jít do Fn II menu, položka 2 Zákaznické nastavení. Další pohyb je přes dotykové menu. Lze zde naprogramovat vše na co si vzpomenete, včetně vypnutí spouště videa, která je poněkud nešikovně umístěna a snadno se stane, že si nafilmujete fascinující záběry vlastních bot.

Celkově se dá říct, že menu je uživatelsky přívětivé, nabízí zkušenému uživateli široké možnosti , nicméně to Fn menu, tak bezproblémové na zrcadlovkách Canon, je tady trochu zašmodrchané.

Jak se s ním fotí
Nějak jsem opomněl estetickou stránku věci. Přístroj má krásný design. Je sympaticky malý. Ty části těla jež přijdou do kontaktu s našimi prsty jsou kryty vrubovanou gumou, kovové části jsou matné, voliče jsou přístupné, avšak dobře aretované. Opravdu se zde vychází vstříc nejvyšším estetickým nárokům – na prvním pohled vidíme, že se jedná o kvalitní přístroj.

Mám rád fotoaparáty s korekcí expozice vyvedenou do specifického voliče, avšak ne vždy lze expozici korigovat v manuálním režimu při automatickém ISO. A zde to jde, haleluja! Kdo nevěří, ať se podívá na ukázku:


Levý obrázek korigován v M režimu bez korekce, ten vpravo s korekcí -2EV a vskutku, automatika stáhla ISO o více méně 2 EV. Ona to není jen tak samoúčelná legrace. Vzhledem k tomu, jaká je dnes kvalita obrazu v hodnotách do 5000 ISO (i výše), často se vyplatí pracovat v manuálu – tedy: nastavíme si rychlost závěrky, abychom měli jistotu, že expozici udržíme z ruky, a zacloníme na ideální clonu kvůli kresbě a hloubce ostrosti, obvykle to bývá 5.6 – 8.0 a pak necháme automatické ISO. Je ale dobré, když můžeme expozici korigovat, pokud se dostaneme do nestandardních podmínek -sníh, extrémně tmavé prostředí. S tímto přístrojem to jde.

Čímž jsme se dostali k problematice šumu.
Výkon v ISO je standardní, na ukázce vidíme hodnoty od 800 do 5000. Porovnávám výsledky s konkurencí a rozdíly jsou pokud nějaké tak nepodstatné. Je jasné, že krajinu nebo architekturu nebudu fotit na 3600 ISO a při živé fotografii si nemusím do 3600 ISO dělat starosti (já si vůbec nedělám starosti s ISO, ale to je moje osobní věc…).


Sériové focení, zde v menu tomu říkají kontinuální focení, skutečně drží inzerovaných 9 oken za vteřinu a série může trvat… dokud vám neselžou nervy, ale po dvou vteřinách kdy drží 9 fps to klesne na 5 fps a po dalších dvou třech vteřinách už to začne pořádně kulhat. Ale ty dvě vteřiny je to kulomet.

K výbavě patří i stabilizace. Zkoušel jsem ji s objektivem 18-150 a držela velmi slušně patnáctinu z ruky na 150 mm, to je ekv. 225, tedy z toho plynoucí spokojenost.


Obrazová kvalita ovšem závisí na použité optice. Ta 18-150 mě neoslnila. Ono tedy… tyhle širokorozsahové objektivy, co jdou naproti lidem s tezí „nechci se tahat s pytlem objektivů“: tak si kup kompakt, příteli! Mnohem lépe si vedl objektiv 15-45 mm, který se s tělem dodává v sadě za 34 tisíc. Po optické stránce se choval velmi dobře, ostatně to vidíte z ukázkových fotografií. Nicméně oba zmíněné objektivy jsou plastové včetně bajonetu a sluší tomuto tělu asi jako plechové disky naleštěnému bavoráku. Navíc půjde do konkurence hlavně s nastupujícím přístrojem Fujifilm X-T20, jehož asférický Fujinon 18-55/2.8-4.0 se pohybuje ve zcela jiné sféře než plasťák 3.5-6.3 – a za stejné peníze, jak odhaduji podle dolarové sazby (cena Fuji v korunách nebyla ještě stanovena, začátek února 2017).

Shrnutí:
Modelem EOS M5 vstoupil Canon na čtvrtý pokus skutečně důstojným způsobem do arény bezzrcadlovek: toto je přístroj, který se musí brát vážně, je výkonný, ergonomicky promyšlený a v neposlední řadě i krásný. Zasloužil by si optiku, která snese srovnání s konkurenčními bezzrcadlovkami v třídě APS-C od Fujifilmu a Sony. K přístroji se dodává adaptér, takže lze použít objektivy EF EOS, tedy velké objektivy zrcadlovek, nicméně pak padá hlavní výhoda bezzrcadlovky a mohu si rovnou koupit zrcadlovku Canon, přičemž za 34 tisíc mám vyšší střední třídu EOS 80D s objektivem 50/1.8. Takže závěrem, tělo výtečné a horoucně čeká na prvotřídní optiku, kterou si zaslouží.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Canon M5.