Jak jen je to možné zkouším testovaný fotoaparát na nějaké akci – tentokrát to byla letecká přehlídka v Roudnici nad Labem. Připomenu, že Canon 80 D je poslední v modelové řadě, která je páteří produkce Canonu v DSLR třídě. Jde o zrcadlovky s čipem APS-C, osazených bajonetem EF-S. To znamená, že k němu pasují objektivy EOS, ale i speciální objektivy S, jež nelze na plnoformátových FF zrcadlovkách použít. Crop cactor je 1,5 (fyzické ohnisko třeba násobit 1,5x, abychom získali představu o úhlu záběru). Čip je hybridní, tedy s fotodiodami pro fázový posun – pomáhají při ostření STM objektivům, zejména pak při videu anebo při fotografování přes displej (živý náhled). Zaostřovacích bodů je 45. Čip je 24 megový s funkcí samočinného čištění od prachu. Procesor je Digic 7, díky tomu je sériové focení ne vysokorychlostním režimu až 6 fps. Rozsah ISO je 100 až 25600.


Hledáček je zrcadlový s 95% pokrytím, třípalcový displej je vyklápěcí a přetáčecí s 1 milionem bodů, s možností živého náhledu. Přístroj má vestavěn blesk s možností řídit externí blesky. Video je až Full HD 1920/60 fps, formáty MOV a MPEG-4. Disponuje Wi-Fi konektivitou. Akumulátor LP-E17 vydrží až 600 fotek. Převážně hořčíkové tělo, váží 532 g a měří 131 x 100 x 76 mm. Toto jsou základní parametry.

Kdyby si přístroj udržel stavový displej na horní stěně, jako má Canon 760D, podle parametrů byste hádali na mašinu s profi vlastnostmi. Je to maličký lehoučký profesionál a byl jsem zvědavý, jak se bude v Roudnici chovat.
Mám ho se setovým objektivem 18-55/č-5.6 IS STM, tedy je stabilizovaný s krokovým motorem, schopným komunikovat s hybridním čipem. Po přepočtu je to cca 28-80 mm, použil jsem ho tedy jako širokáč na živou fotku. Na letadýlka na obloze potřebujete dlouhé sklo a to jsem měl 70-300/4-5.6 IS USM, po přepočtu 105 – 450 mm.

První postřehy
Přístroj je velmi dobře ovladatelný. Na rozdíl od střední a profi třídy má jen jeden roller, ovládací kolečko vpředu pod spouští. Kdo je zvyklý na full frame má trochu problém s malými rozměry – to jsou ty paradoxy, pane Vaněk. Všichni skučí, jak jsou ty zrcadlovky velké a těžké… Nicméně, ovladatelnost je při dané velikosti výtečná. Podstatné je – a to je obecně vzato politika Canonu – přístroj se ovládá jenom pravou rukou. Vše co potřebujete v běžném provozu máte na dosah prstů vpravo. Vypínač je pod kruhovým voličem režimů, v blízkosti spouště roller a hned pod ním je tlačítko pro ISO. Tlačítko pro WB j odstěhované na zadní stěnu, na horní pozici čtyřcestného voliče – dnes v podstatě WB tlačítko nepotřebujete, tak dokonalá je WB automatika. Na rohu je tlačítko pro volbu ostřicího bodu, ten pak nastavíte čtyřcestným voličem. Není tu joystick – ano, je to přístroj nižší třídy.

Jdeme na plac

První, co mě zajímalo, je odezva spouště a rychlost ostření. Toto je maličká ukázka, hned zkraje jsem fotil start vrtulníku Robinson:


Série má celkem 10 fotek, všechny jsou správně zastřené není to série, je to opakované exponování jednotlivého obrázku. Neostrých obrázků bylo opravdu minimum, bez ohledu na to, jaký jsem použil objektiv, zdali elkový profi telezoom, anebo v podstatě plastový objektiv 18-55, který při zakoupení v sadě vás přijde na dva a půl tisíce. Fotil jsem to převážně v manuálním expozičním režimu nebo v prioritě času - hledal jsem vhodný čas, aby vrtule nebyly jako kus prkna. Kupodivu až při setině byly jakž takž rozmazané, ale to pak zde byly problémy s objektivem s ekvivalentem ohniska 450 mm. Je to velká věda, mistr focení letadel je Miloš Jenčík a na jeho stránce najdete cenné rady.
Zatím jsem těch air show moc nenafotil, po pravdě jsem byl na druhé – a i ta byla situována proti slunci. Podle Miloše Jenčíka je to častý jev, rozhodně  je to fotografický problém a je dobře si tedy hlídat, do jakého směru fotit.

Ten setový objektiv jsem použil v nastavení na nejkratší ohnisko jako širokoúhlý. Zde jsem využil i výklopný displej, abych se dostal trochu nahoru, fotka je bez úprav na proklik v plném rozlišení.



Mám rád podhledy, zde je americký letoun Bronco pěkně od země. Nemusel jsem se plazit, stačilo se ohnout.



Živá fotka – ke zpestření patřil i kropicí vůz. O míře voděodolnosti Canonu 800D jsem neměl velké mínění, tak jsem se držel zpátky. Šlo mi o rychlost ostření a i v těch mlhách si vedl dobře. I tato ukázka je bez úpravy na proklik v plném rozlišení.



Někteří ovšem byli mohutněji vybaveni – i s mírně znuděnou asistencí. Dodávám pro informaci, jak to tam vypadalo a jak objektiv kreslí.



To že mi to padá doprava není vada přístroje, ale mého pidlopostavení. V postprocesu to napravuju, ale zde je to originál.



Podstatná jsou ale letadýlka. Dvojplošníky miluju od doby, kdy jsem četl bigglesovky. Dnešní generace Bigglese už málo zná, ale dvouplošníky zaujmou vždycky.



Tím spíš, když se na dvojkřídle předvádí odvážná mladá dáma! Fotografická problém - protisvětlo. Sluníčkem ale nepohnete. 



Ovšem i jednoplošníky mají své kouzlo – a to ani jich nemusí být tolik pohromadě. Tady už jsem byl chytřejší a hlídal jsem si, kdy se barevná křídla objeví v přímém slunečním světle.  



Řádit na obloze umí i vrtulník. Zde jsem zkoušel, při jaké expoziční době bude mít mázlé vrtule. Až při setině…



Jak si autofokus povede při obtížných podmínkách? Třeba v totálním protisvětle: vrtulník míří do slunce. Kvůli rozmazání exponováno padesátinou.



Do třetice vrtulník – přistává, víří prach, do toho letadlo v pozadí. I v takové šlamastyce si AF poradil.



Zakončím zase setovým objektivem. Roudnická Ar Show byla velký zážitek divácký i fotografický, byl jsem tam s Dílnou v sobotu 24.6., v neděli bylo horší počasí. Každopádně se zde Canon 800D velmi dobře osvědčil.



Všechny obrázky jsou na proklik v plném rozlišení bez úprav. Dole odkaz na info o eventuální koupi:


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky fotoaparátu Canon 800D?