Tento objektiv z profi řady L od Canonu jsem tu recenzoval v květnu 2011, byla to tehdy vcelku novinka. Teď jsem ho měl příležitost prověřit na fotoexpedici na Srí Lance. Věděl jsem, že se budu hodně pohybovat, že mě čekají i treky na delší vzdálenosti. Jádro výbavy bylo jasné -full frame Canon 5D Mk III. K němu dva objektivy, 17-40/4.0, podle mě ideální objektiv jak na krajinu, tak na živou fotku. Ve výbavě mám Tamron 70-200/2.8. Recenzoval jsem ho předloni, koupil jsem si ho a jsem s ním velmi spokojený. Nicméně váží 1470 g. Tento Canon váží 1050 g, tedy skoro o půl kila míň, a má delší ohnisko o 100 mm delší. Uvažoval jsme o variantě elkového 100-400. Ty jsou teď na trhu dva, stará pumpa a nový model, nicméně i ta pumpa je o půl kila těžší než 100-300. Takže jsem jako testovací objektiv nakonec zvolil tuhle 100-300. Má sice kratší svoji delší stranu než 100-400, ale věděl jsem, že až polezu na Adamovu horu a jejích 5200 schodů asiatské míry, bude se počítat každý gram.


Ještě k těm delším ohniskům. Samozřejmě, je to prostředek jak přiblížit vzdálený objekt, ale hlavně je to prostředek, jak zpracovat perspektivu. Svůj efekt má už 200 mm ohnisko, nicméně si myslím, že v praxi zas o tolik toho víc nevymáčkneme ze 400 mm objektivu než z 300 mm objektivu – a musím počítat jak peníze, tak rozměry a váhu. Volil jsem tedy 70-300 na základě dosavadních zkušeností z testu a musím říci s klidným svědomím, že jsem volil správně. Dostal jsem se do jakéhosi průsečíku rozumných rozměrů, váhy, samozřejmě i mechanických a optických vlastností a ceny – byl to pro mě taky osobní test a do 70-300 teď rozhodně půjdu. Samozřejmě, snový objektiv je pevná třístovka, ale stojí sto padesát tisíc a váží jak podsvinče. Kdybych fotil zvířata v přírodě, asi bych se po ní pídil (dá se sehnat i levněji - v Koreji ji měli za 70 ve značkovém obchodě, i prodavači tam měli Canon na tričkách), ale nejsa ani Šilhou ani Stachem si jenom pověsím její obrázek nad postel a před usnutím budu vzdychat. Takže dosti řečí, pojďme k ukázkám.
Šla řeč o Adamově hoře (sem Hospodin vykopl Adama a jeho ženu lačnou po vitamínech, kdy je nechal vyhnat z ráje) – pohled na protější kopec za úsvitu. Ohnisko 70 mm na full frame.


Tohle je z jiné hory, jmenuje se Mihintal a zde se usadili před tisícem let první buddhističtí mniši a převrátili na svoji víru prvního sinhálského krále Devanampiyatissu. Doufám, že vás nenapadlo, že si to jméno pamatuju. Foceno za deště, potmě, 70 mm na 6400 ISO. Takže i ta ne senzační světelnost není na závadu.


Na střední ohnisko 124 mm jsem pořídil indiskrétní obrázek dvou zamilovaných tříkolek ťukťuků. 124 mm bylo tak akorát.


Cesta do pravěku, tak vypadala plavba lodičkou do slepého ramene řeky Bentoty. Žijí tam krokodýli a je to prales se vším všudy, dvě stě metrů od hlavní třídy stejnojmenného městečka.


Prodlužujeme ohnisko, jsme na 180 mm. Klasická osmnáctka, ale hlavně – slunce v záběru a žádné reflexy. Tenhle objektiv nezlobí, nevrže, nehučí a nehází prasátka.


Jsme skoro na dorazu. Přístav ve vesnici Beruwala. Před deseti lety tam vlna tsunami udělala paseku a některé lodě zůstaly tam, kam je tsunďa posadila. statní lodě přihlížejí. Ohnisko 277 mm.


Třistovkou jsem zabral tuhle navlhlou opičku v druhém nejstarším srílanském královském městě Polonaruwě. Město zmizelo v džungli a vyhrabali ho až v minulém století Angličané. Nepochybuji, že zase časem zaroste džunglí a budou v něm nadále bydlet potmci této milé osůbky.


Shrnutí
Canon EF 70-300/4.0-5.6 se mi osvědčil jako relativně málo rozměrný a těžký, leč kresebně výkonný a po všech stránkách spolehlivý objektiv pro full frame. Pokud by byl použit na APS-C, jeho ohnisko by se hodně přiblížilo 100-400/FF. Naopak, myslím si, že pro APS-C by bylo 100-400 možná zbytečně vysoko posazené a že by výhoda až 600 mm dlouhého ekvivalentního ohniska nevyvážila nárůst ceny, rozměrů a váhy, ale třeba to jsou ksyelé hrozny. Takže suma sumárum, myslím si, že je to velmi dobrá volba jak pro plnoformát 24x36 mm, tak pro APS-C zrcadlovky Canon.