Tentokrát pro změnu sáhněme po velmi levné zrcadlovce – Canon 4000D je to novinka a tělo stojí devět tisíc a něco navíc. Chtěl bych se v několika pokračováních levným zrcadlovkám věnovat, mám tu kromě téhle ještě Canon EOS 2000D, ta stojí 10400 Kč. Dá se s tím fotit? Samozřejmě že ano a hned si o tom něco povíme. Vždyť už s tím mám desetiminutovou zkušenost!

Nejdřív přístroj přiblížím. Je to jednooká zrcadlovka s výměnnou optikou. Snímač třídy APS-C má 18 megapixelů, podporuje ho procesor Digic4+. Citlivost má rozsah od 100 do 6400 ISO a video se natáčí v HD kvalitě 1080 bodů/30 snímků za vteřinu. Sériové snímání má frekvenci 3 snímky za vteřinu, nicméně lze pořizovat jednotlivé fotky ve videu, ovšem v rozlišení videa. Zaostřovací systém má 9 bodů. Displej je pevný 2,7palcový s 920 tisíci body. Přístroj má wifinu bez NFC.



Ve výbavě k němu mám základní dva objektivy, v sadě se dodává i s objektivem 18-55 DC III, já k němu mám ještě EF S55-250/4-5.6 IS STM, ten stojí 8700 Kč, což také není žádní velká rána, tělo s těmito dvěma objektivy pak stojí dohromady dvacet tisíc a nějaké drobné. Já si ale fikaně výbavu doplnil ještě širokáčem 10-18, hned si ukážeme proč. Fotil jsem v Keltském parku u rybníka v Dolních Břežanech, když mi na cestu domů na chvilku vykouklo sluníčko skrz mraky. Světelná hladina nic moc, stativ jsem neměl, takže vypomohla citlivost 800 ISO. A taky to šlo.

Kvete tam teď u rybníka spousta pampelišek. Vypadá to tam nějak takhle:



Takhle nějak to vidí naše oko, je to snímáno ohniskem 35 mm, to je přibližně ekv. 50 mm kinofilmového aparátu s úhlem záběru cca 45 stupňů. Je to nejfádnější úhel záběru (i když samozřejmě 50 mm ekv. má někdy také své opodstatnění!). Nuda k pohledání. Proto raději používám široký záběr.
Zmíněný objektiv 18-55 je to nejobyčejnější, co můžete pro svůj aparát získat. Je to standardní výbava – a ta ohniska jsou skvěle vybraná. Po přepočtu na kinofilmový formát ze to cca 28 – 80 mm , přičemž objektiv 24-70 se dodává jako základ výbavy pro všechny plnoformátové fotoaparáty, co jich na trhu je. Když ho nastavíte na nejkratší ohnisko, na 18 mm, tak získáte dojem prostoru:



Takhle nějak jsem si představoval, že to vyjde, když jsem za těmi pampeliškami šel. Mohu přitvrdit – vyměním setový objektiv za širokáč 10-18 a nastavím ohnisko 10 mm, to je ekv. 15 mm kinofilmu s úhlem záběru přes 100 stupňů! To už je velice širokoúhlý záběr a vidíte, že výsledek není zásadně efektnější.



Ano, je toho tam víc, ale zase musíte toho víc hlídat, aby se do obrazu nepřipletlo. Mám tyhle superširokáče rád a používám je, nicméně uznávám, že kratší strana naprosto základního a standardního a cenově dostupného objektivu výborně poslouží.

Co se stane, když vyzoomuju na delší stranu, na těch 55 mm (ekv. cca 80 mm)? To už je delší ohnisko, skoro tzv. portrétní. Tady už se začíná projevovat komprimace prostoru – oproti tomu, na co jsme zvyklí, tyhle delší objektivy nám přitáhnou objekty v pozadí. Musí se jinak komponovat – už se nepočítá s prostorovou hloubkou, ale hlídáme si linie a tvary v ploše.



Věc má ale háček – hloubku ostrosti. Clonil jsem na F10, to je maximum, kdy objektiv slušně kreslí, ale i tak je hloubka ostrosti vcelku malá. Tenhle problém se v poslední době řeší expozicí na více rovin ostrosti a následným spojením – anebo taky lze prohlásit věc za dobrou a komu se nelíbí, nechť si trhne.
Co s tím delším objektivem? On tedy moc na pampelišky není, i když si později ukážeme, že se s ním krajina dá fotit taky. Tady se můžeme zaměřit na detaily – a počítat s miniaturní hloubkou ostrosti. Optika vypíchne pár kytiček a ostatní utopí mimo ostrost.



Sluníčko mi definitivně mizí, desetiminutovka končí. Rozloučím se s poslední pampeliškou v parku, opět na krátké ohnisko, kytička aby byla v silném obrazovém bodu na průsečíku třetin.



Foťáček se mi moc líbí. No, nemá výklopný displej, takže se musím kvůli pampeliškám válet po zemi. Ale ten nemá můj Canon 5D Mk III taky a ten opravdu nestál deset tisíc… :-)