Leica přestala vyrábět model M7, poslední dálkoměrný fotoaparát na kinofilm. Definitivně kočí jedna velká éra. Model se vyráběl od roku 2002. Nastoupil po M6 a doplnil ho expoziční automatikou v režimu priority clony: bylo třeba nastavit na objektivu clon, přístroj si načetl DX kód z kazety filmu, aby poznal citlivost a nastavil čas. Pokud v přístroji nebyla baterka, bylo možno nadále fotit mechanicky, ale s časy 1/60 a 1/125. Model M7 se vyráběl v černé nebo stříbrné barvě a firma umožňovala i program „a la Carte“ pro osobní konfiguraci.


Nicméně plně mechanické modely MP s měřákem a M-A zůstávají v nabídce Leicy, avšak není jisté, zda se nadále vyrábějí anebo zda jde o vyprodání dosavadních zásob.

Leica je přelomový přístroj v historii fotografie. Zpřístupnila kinofilm a po desítky let to byl přístroj fotoreportérů. Až v šedesátých létech se postavení dálkoměrných přístrojů (vedle Leicy to byl hlavně Zeissův Contax) začalo otřásat pod tlakem jednookých zrcadlovek. T zakrátko převážily a čtveřice Canon – Minolta – Nikon – Pentax ovládla pole. Nicméně Leica se nadále držela špičkové kvality v mechanice i optice. Plně mechanické objektivy Leica, určené pro M modely, jsou přístupné i plnoformátovým bezzrcadlovkám Sony díky redukcím, takže idea ultrakvality zdaleka nemizí v propadlišti dějin.