K posouzení tohoto přístroje je třeba se trochu vrátit do minulosti. Ne snad tak daleko do roku 1972, kdy vznikla kinofilmová zrcadlovka Olympus OM-1, ale do začátku dekády, kdy Olympus protlačil a v roce 2003 realizoval ve zrcadlovce E-1 takzvaný čtyřtřetinový systém. Proklamované výhody: vrcholný výkon v minimálním rozměru přístrojů a zanedbatelné váze. K Olympusu s časem přidal Panasonic a celý systém se časem modifikoval na Micro Four Thirds systém, oznámený v roce 2008. Přístroj Olympus OM-D je jeho nejnovější představitel.

Důvod k rozsáhlému úvodu je jednoduchý. Až v systému Micro Four Thirds se opravdu naplnil záměr vytvořit něco výkonného a zároveň lehkého. Navíc, tím že se systému účastní dvě firmy, fakticky se zdvojnásobil rozsah kompatibilní optiky, k níž se přidali i další výrobci. Řadu charakterizuje čip o rozměru 18 mm × 13.5 mm a specifický bajonet pro uchycení objektivu, který přibližuje optiku k čipu na vzdálenost 20 mm, kdežto původní Four Thirds měl tu vzdálenost dvojnásobnou. Model OM-D v Olympusu přichází jako zcela vyzrálý produkt, protože buduje na zkušenostech získaných na třech generacích kompaktu řady PEN. Ty mají též výměnnou optiku a nabízejí možnost přídavného hledáčku. Model OM-D jako první v Olympusu nabízí hledáček vestavěný, takže se řadí po bok řadě G, respektive GH Panasonicu.

Jaký je a komu je určen
V automatickém režimu ISO si přístroj troufá sáhnout od 200 do 25600, snímač CMOS má 16,1 efektivních megapixelů, je stabilizovaný, stabilizace je v pěti osách. Oproti PEN E-P3, nejnovějšímu modelu řady kompaktů bez elektronického hledáčku, má skoro o čtyři mega víc a na výsledku je to znát. Procesor je TruePic VI. Ostření je na základě analýzy kontrastu. Zaostřovacích bodů je 35. Displej OLED je naklápěcí třípalcový, dotykový s 6100 tisíci body. Hledáček je elektronický. Snímání má rychlost až 9 oken / sec. Video je HD 1920xx1080 a menší, formáty AVCHD, H.264 a Mpeg 4. Konektivita přes USB2 a HDMI. Olympus OM-D zaujme už svým retro designem. Opravdu svým vzhledem připomíná čtyřicet let starou zrcadlovku v miniaturním podání, však měří 122 x 89 x 43 mm . Překvapivě hodně váží, 425 g, to proto, že má důkladné kovové tělo s hořčíkovým rámem, utěsněné proti prachu a vlhkosti.

Přístroje této řady měly ze začátku poměrně pomalé ostření, nicméně už PEN E-P3 a jeho deriváty mají ostření srovnatelné se spotřebitelskými zrcadlovkami a OM-D ho má přinejmenším na stejné úrovni. Znamená to, že si s ním lze troufnout na živou fotografii. Jeho elektronický hledáček má 1,4 milionů bodů a podává velký, jasný obraz bez chvění. Subjektivně je to větší obrázek, než jaký vidíme v hledáčku zrcadlovek s kinofilmovým polem 24x36 mm. K stylistickým detailům patří i fakt, že karta se vkládá z boku přístroje a má svůj vlastní slot, nesdílí společný prostor s akumulátorem, jak je to na Penech. Takže i při práci se stativem můžete kdykoli kartu vyjmout – jak je tomu zvykem na zrcadlovkách. Maličkost, ale potěší, jak se říká v anekdotě.


Takže, komu je určen? Provedením i cenou patří k vyšší třídě. Lze jím cvakat v automatickém režimu, ale je to jako byste koupili Porsche a jezdili s ním pro rohlíky. Sofistikovaný systém přístroje je předurčen k budování systému a tím připomíná zrcadlovku. Je to rozumná alternativa systému DSLR, výhodná nikoli cenově, ale rozhodně rozměry a váhou. Což je faktor, který je třeba z plnou vážností vzít v úvahu.

Ovládání a menu
První pohled na přístroj budí mimořádně sympatický dojem. Je to „jakoby zrcadlovka“, jenže maličká, žádné zátěžové monstrum. Následuje seznámení v ruce. Jeho ergonomie je dokonalá. Z pohledu shora vidíme vlevo kruhový volič, velmi jednoduchý, s nabídkou základních režimů plus video, scénické režimy a „art“, tedy kreativní filtry. Vlevo od hledáčku je velký naplocho položený roller. Spoušť s kruhovým ovladačem expoziční kompenzace a dvě tlačítka, volitelné Fn2 a spoušť pro video. Co je důležité: obě tato poslední tlačítka jsou plně programovatelná. Kdo nepotřebuje video, může si na spoušť navěsit co potřebuje, já tam navolil WB a na Fn2 jsem dal ISO a měl jsem všechno dokonale po ruce.

Na zadní straně přístroji vévodí velký třípalcový displej OLED s rozlišením 610 tisíc bodů, který je výklopný. To usnadňuje fotografování z neobvyklých úhlů, nad hlavou nebo z podhledu, nicméně ho nelze vyvrátit do extrému, abyste třeba mohli fotit sami sebe.


Ovládání včetně menu je velmi podobné, takže případný přechod z Penu je bezproblémový. Jsem na Pen vcelku zvyklý i na jeho elektronický hledáček. Rozlišením je hledáček OM-D stejný, ovšem je zde velký rozdíl. Hledáček je opatřen senzorem, který reaguje na přiložení k oku. K funkčnosti je ale potřebná gumová očnice, ta bohužel není dobře fixovaná a padá, podobně jako padají očnice přídavných elektronických hledáčků Penu. To je snad jediná konstrukční chyba, na kterou jsem narazil. Doporučil bych po vybalení z krabice očnici věnovat pozornost a fixovat ji gumičkou nebo páskou. Lepší by ale bylo, kdyby jí věnoval pozornost výrobce a „udělal nějaký prostředek“, řečeno se Švandou Dudákem, aby nepadala.

Ovládání je tedy podobné jako Pen, avšak nikoli totožné. Stejná je logika, jakou se zapíná funkční menu v hledáčku případně na displeji: dvojím stisknutím OK tlačítka uprostřed čtyřcestného voliče funkční menu aktivujeme, to je jako Pen. Ale teď přijde řada na dvojici kruhových ovladačů, jeden je kolem spouště, druhý je plochý roller na horní stěně. Těmito dvěma voliči procházíme funkční menu. Je to bleskové, bezproblémové, ovladatelné jednou rukou i bez odložení přístroje od oka. Velká pochvala!

Přístroj má dvě volitelná Fn tlačítka, jednička je na zadní stěně, hned pod hranou, dvojka je na horní stěně, vedle spouště videa. Obě Fn tlačítka, ale i spoušť videa, jsou programovatelná, hlavně tu programovatelnost tlačítka videa velmi chválím coby ne-videista. Takže jsem si na Fn2 nastavil ISO a na spoušť videa WB, expoziční kompenzaci mám na kruhovém ovladači u spouště a nic víc k fotografickému štěstí nepotřebuji. Díky tomuto řešení mě poněkud chaotické řešení menu (společné s Peny) už nevzrušuje, protože vcelku není důvod k návštěvám menu. Při iniciaci přístroje, tedy při nastavování různých specialit si navolím co potřebuji, případně naplním až čtyři pozice uživatelských nastavení, a pak se nemusím do menu podívat.

V praxi
V kitu byl přístroj je vybaven objektivem Zuiko 12-50 mm se světelností F3.5-6.3. Stejně jako systém Four Thirds mají i tyto přístroje crop factor 2, znamená to, že fyzickou ohniskovou vzdálenost je třeba násobit dvěma, abychom došli k ekvivalentu ohniska objektivu kinofilmového přístroje. Znamená to, že objektiv má rozsah od širokoúhlé čtyřiadvacítky k portrétní stovce. Objektiv je velmi kvalitní a přestože jde o zoom, snese srovnání s jiným objektivem Zuiko, kterému osobně dávám přednost, dvanáctce světelné F2.8. Objektiv má mechanické i elektrické zoomování a ostří rychle a přesně. Dodává se i v kitu se zoomem 12-42mm, zkoumaný přístroj měl tu dražší variantu. Obrazová kvalita je znamenitá. Ovšem kapitolou sama pro sebe je ISO a šum. Řečeno velmi stručně, ISO vysoké, šum zanedbatelný. Ostatně podívejte se sami, zde je škála od 800 do 5000 ISO.


Osmělen tímto výsledkem jsem jel výš a následující srovnání je od 6400 do neuvěřitelných 25600 ISO. Nuže, jako Bruce Lee říkal, že kopy na hlavu jsou v karate dobré jen do cirkusu, tak tvrdím, že potřebné je ISO do 5000 a co nad to je, taky patří do cirkusu, ale tady je plně použitelných i 6400 ISO a slušných i těch s odpuštěním 25600, přičemž jsou to všechno JPEG, které se nedotkl žádný externí Noise Ninja! Schopnosti pracovat v nízké světelné hladině jsem s tímto přístrojem vyzkoušel k plné spokojenosti.


Za zmínku stojí i art filtry, jsou do jisté míry laditelné, ale jsou v podstatě stejné jako na Penech. Moc se mi líbí černobílé focení s tímto přístrojem a řekl bych, že černobílá fotka tomuhle staromódnímu mladíkovi vysloveně sluší.

Shrnutí
Olympus OM-D, a říkám to s pnou odpovědností, dokáže plnit většinu funkcí seriózní zrcadlovky. Pro běžnou živou fotografii, pro portrét, krajinu, jistě i makro, to vše dokáže ošéfovat k plné spokojenosti. V tom se může poměřovat i se zrcadlovkami určitě nižší třídy, ale i té střední třídy. Svou cenou se s objektivem 12-50 dotýká nepříjemné hranice třiceti tisíc. Ale takový Sony NEX 7 ji výrazně překračuje a řekl bych, že provedením i výkonem jsou si oba přístroje velmi příbuzné. Stručně řečeno, tenhle přístroj se dá brát opravdu vážně a stojí za úvahu, zdali na něm nevybudovat svůj systém. V prospěch systému micro 4 / 3 mluví i bohatá nabídka optiky, nejen Zuiko, ale i Panasonic a Sigma, nemluvě o možnosti konverze i dalších objektivů. K tomu je třeba jako benefit připočítat opravdu malý rozměr a váhu jak těla tak další optiky – vše pro výpravu do Afriky fakt můžete naskládat do kapes fotovesty... Naposledy jsem tu takto pěl ódy nad Olympusem XZ1 a pořád si myslím, že patří do špičkové třídy kompaktů. Na vrcholnou úroveň se dostal i tento přístroj a poprvé lituju, že jsem tu nezavedl nějaké hvězdičkování, protože bych musel dát plný počet a ještě jednu přidat.

Ukázky:
1 a 2 hezky, 3 a 4 pod mrakem, 5 a 6 mlha, 7 při 800 ISO, 8 při 2000 ISO, 9 režim černobílého snímání, 10 ukázka stabilizace - 1/8 z ruky, 11 efekt "comics", 12, sepie, 13 a 14 při 5000 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
11 12



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Olympus OM-D (E-M5)?