Vlastně druhé setkání – poprvé jsem ho měl v ruce na tiskovce, kratičce, v předsálí místnosti kde se tiskovka konala, a udivila mě rychlost autofokusu ve velmi nízké světelné hladině. Teď to bylo doslova na pár hodin a zajímala mě kvalita obrazu. Vždyť všichni se ptáme, není těch 36 mega nesmysl? Nemusíte číst dál: pokud mi věříte, tak vězte, že to není nesmysl. Přístroj jsem měl na pár hodin v pátek, bylo krásné počasí a velmi mi pomohl pan Zvelebil, dovozce úžasných automobilů Morgan, který má svůj show room ve Lhotě u Dolních Břežan, pár kilometrů od Zbraslavi. Za pomoc mu velmi děkuji, právě tak kolegyni Janě Beckové, která mimo jiné vypomohla i zapůjčením optiky.

Ale nepředbíhejme. Nikon D800 přišel tři a půl roku po uvedení prvního fullrame Nikonu D700. Čekalo se, že to přijde letos a že bude větší rozlišení, protože na dnešní poměry skromné rozlišení 12,1 efektních megapixelů modelu D700 je dnes pokládáno za málo, jakkoli panuje shoda, že z takového rozlišení lze tisknout perfektní fotky prakticky jakéhokoli formátu. Každý koho znám tedy čekal, že bude rozlišení větší, ale nikdo koho znám nečekal, že bude trojnásobné. Už na tiskovce jsme si říkali, aha, to tedy budou problémy s ISO a pozornost vyvolala skutečnost, že rozsah ISO se takřka nezvýšil, je 100 – 6400 nativně, s rozšířením 50 – 25600, kdežto bylo 200-6400 / 100 – 25600.Vysoké ISO modelu D700 tehdy vyvolalo senzaci, dnes je to "normálka" - ale pozor, ono všechno co je kolem 5000 ISO a výš je fakticky obrovská citlivost za hranicí únosnosti i praktické potřeby. Nějaké ohrnování nosu, že D800 je "málo citlivá" lze tedy odeslat do říše blábolu.


Kromě čipu se ovšem změnil i procesor, ten je Expeed 3. Přístroj je určen maximálně náročným uživatelům, tudíž se předpokládá používání RAW. Ten je flexibilní, lze volit 12 nebo 14 bit, dva druhy komprese nebo nekomprimovaný RAW. Přiznám, že jsem toto nezkoumal, takže nevím, který z nich jsem měl nastavený. Nejspíš defaultní, protože přístroj byl nový a nastavoval jsem na něm jazyk i datum. V tomto RAW formátu vychází cca 50 MB na jednu fotku 7424x4912 pixelů.
To jsou ale nepodstatné drobnosti. Podstatné je, že D700 neodchází z výroby, natož z prodeje, a oba modely půjdou nějakou dobu vedle sebe. D700 má pověst nepřekonatelného dříče v nízkých světelných hladinách a D800 je pomalejší, ale má trojnásobné rozlišení, tudíž se nabízí dělení živá fotografie / studiová fotografie, respektive krajina. To je bezesporu chytré řešení a právě tak chytré je nasazení D800 krátce po full profi D4, což je přístroj, se kterým má D800 leccos společného, především procesor, ASRC (viz níže) a 51 bodový autofokus. Oba mají duální slot na karty, ovšem D800 má sloty na stávající CF a SD karty.


Zmínil jsem se o schopnosti ostřit v nízké hladině. Přístroj má 51 ostřicích bodů a odezva je, abych tak řekl, absolutní. Neměl jsem příležitost ke snímání sportu (anebo našeho psa, což je supersport), tedy příležitost zkoumat, jak ostří kontinuálně prudký pohyb. To musí počkat na třetí, už dlouhodobější setkání, nicméně při panoramování z blízkého objektu na vzdálený a naopak při průběžném ostření je prodleva pocitově nezaznamenatelná: prostě máte všechno pořád ostré, tečka.

Přístroj je vybaven Advanced Scene Recognition systém, tedy má modul s 91 kpx, který analyzuje scénu a nastavuje odpovídající parametry – to je samozřejmě krok vstříc laické veřejnosti. Nikon na tiskovce sdělil, že podle průzkumů 80% majitelů D700 se rekrutuje z řad amatérů a na ně je směrována i cena – 68 tisíc je cena vysoká, ale pod psychologickou hranicí, nad níž máte pocit, že si z vás někdo tropí žerty, abych to řekl slušně. O zaměření na amatéry svěčí i přítomnost vestavěného blesku, ten skutečné profi přístroje nemají.


O ergonomii snad nemá smysl mluvit, ta je dokonalá. Přístroj váží 900 g plus objektiv, měří 146x123x82 mm, takže víte, že máte něco v ruce. Z malých detailů jsem ocenil výrazně vystouplé tlačítko pro aktivaci kompenzace expozice. Žádné zvykání, kdo měl někdy DSLR Nikona této třídy v ruce, bude hned jako doma. Ostatně, v tomto ohledu se od D700 liší nejméně, je lehčí a má trochu pozměněné ovládací prvky. Podstatné je video, které zde má zvláštní spoušť hned vedle spouště pro foto, kdežto D700 video neumí. Zde navíc je na zadní stěně přepínač přímého náhledu (live view) z foto na video. Zajímavé je kupříkladu tlačítko vedle bajonetu objektivu, které umožňuje prostřednictvím rollerů přímo přenastavovat režim autofokusu. Za zmínku stojí hledáček. Nikony měly vždy výtečné hledáčky, tento už má 100% krytí obrazu oproti 95% modelu D700.

Obrazová kvalita
Z rozlišením 36 mega na políčku 24x36 nemám zkušenosti. Obecně jsem usuzoval, že vysoké rozlišení čipu bude mít maximální nároky na kvalitu objektivu. Proto jsem při prvním setkání volil různé objektivy a čekal, zdali budou nějaké zásadní rozdíly v kresbě – přičemž 24-70/2.8 pokládám za naprostou špičku. Rozdíly jsem žádné nezaznamenal, posuďte sami, fotky si stáhněte a prozkoumejte. Obecně vzato, přístroj se během minitestu choval velmi kultivovaně, neměl sklon k přepalům a výsledky bez ohledu na použitou optiku jsou velmi vyrovnané. Bylo slunečné počasí, světlo bylo značně kontrastní, avšak nehrozilo nebezpečí přepalů. Budu tedy komentovat jednotlivé snímky z ukázek:

1. objektiv 24-70/2.8. Zde nastavena clona v oblasti ideální kresby F7.1 při 100 ISO bez kompenzace.
2. objektiv Nikon 16 mm F2,8 AF Nikkor D A, clona F6.3 při 100 ISO
3. opět 24-70, ohnisko 50 mm, clona F 6.3 při 100 ISO
4. v podstatě dtto, jen ohnisko 24 mm
5. makroobjektiv 105 mm / 2.8, clona F6.3.
6. 24-70 za jízdy, 1/2000 sec, ISO 400
7. objektiv 16 – 35 mm / 4.0, clona F 4.5
8. pevná 16 mm při ISO 400
9. 24-70, clona 6,3, ISO 2000
10. objektiv dtto, ISO 3200, nižší světelná hladina
11. objektiv dtto, ISO 6400, velmi nízká světelná hladina
12. objektiv dtto, ISO 12800. Struktura kůže je nemilosrdný prubířský kámen obrazové kvality, je to jemná nevýrazná struktura, zde dokonce černý materiál, foceno v hodně nízké světelné hladině. Tato fotka je takzvaně „ o ničem“, ale technicky má pro mě významnou výpověď. Je tu kompenzace -1 EV, čímž jsem se dostal histogramem hodně doleva, ale stíny nejsou slité. Obraz vykazuje přepaly, ovšem jde o bílou zeď ozářenou denním světlem. K posouzení obrazového výkonu je ovšem třeba vidět výsledek jinde než na obrazovce. Proto jsem zorganizoval prezentaci na výstavě Reklama Polygraf 2012, kde na stánku firmy Rayfilm uvidíte i zvětšeniny 100 x 150 cm ze snímků pořízených v mém minitestu. Lze získat i voucher ke vstupence zdarma. Firma Rayyfilm bude prezentovat i další zajímavosti, například potisk netradičních materiálů, jako je břidlice, karton nebo sklo.

K modelu D800 se samozřejmě vrátím, v důkladnějším prověření za různých světelných a situačních podmínek.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12