Když se řekne špičkový kompakt, tak je to samozřejmě G12 od Canonu (bohužel jsem měl v testu jen G11), Fujifilm X10 a Olympus XZ-1. Všechny čtyři jsou střízlivé pokud jde o megapixely, jen Fuji je na 12, ostatní v podstatě na deseti mega. Rozměr čipu Nikonu je shodný s Canonem, 7,44 x 5,58, jde převážně o CCD, jen Fuji má svoji specialitu EXR CMOS. Střízlivý je i rozsah zoomu. 5X Canon, Fuji 4x, stejně tak Oly a Nikon má největší, 7,1 x.

I toto malé porovnání svědčí o tom, kde sídlí rozum. Všechny použité zoomy začínají na ekvivalentu 28. To je klasické ohnisko reportážních objektivů, osmadvácu používala naše novinářská elita odedávna a není divu, že se toto ohnisko ujalo v kompaktech. Kompaktu, ale i mirrorlessu sluší široký úhel záběru. To je síla těchto malých nenápadných přístrojů. Fotit hnízdící ptáky kompaktem s 30x zoomem sice lze, ale... Nechci zabředávat do marných diskusí. Zkrátka, tyto zoomy mají střídmý rozsah a to, že se čtyři firmy na tom shodly, jistě o něčem svědčí.

 


 

Canon G12 jsem nerecenzoval, recenzoval jsem G11, Fujinu a Olyho jsem recenzoval. S tou výhradou, že nemám konkurenční přístroje po ruce a opírám se tedy o své starší texty, si troufnu tvrdit, že Nikon P7100 vyniká ovladatelností. V praxi totiž je moc dobře, kdy máme po ruce a bez hledání dosažitelné základní páky: expoziční kompenzaci a vstup na ISO a WB. To je zde duchaplně řešeno.

 


 

Kompenzace je vyvedena do kruhového ovladače, snadno nahmatatelného palcem: obdobné řešení má Oly XZ1. Vlevo od spouště je tradiční kruhový volič, na kterém se toho nedá moc vynalézt, je to rozumně řešený ovládací prvek, kde najdeme režimy automat, čtveřici programovatelná automatika / priorita času – clony / plný manuál, dále tři pozice pro uživatelské nastavení, efekty (softwarové srandičky), scény, video a „noční snímání s nízkým šumem“. Vlevo od hledáčku z pohledu fotografa je volič, který zpřístupňuje ISO, WB, kvalitu obrazu, obrazové styly (standard, neutrální, vysoká sytost barev a monochromatický), dále vlastní nastavení (fakticky čtvrtá pozice) a bracketing (expozice s různými parametry), kde je možno opravdu nastavit vše, co se bracketingovat dá. Toto spolupracuje s dvěma plnohodnotnými rollery (ovládacími kolečky), jeden je na přední stěně vedle objektivu, druhý je tradičně umístěný pod horní stěnou, ovladatelný palcem. Kolem čtyřcestného voliče s dedikovaným ovládáním pro blesk, režim ostření, způsob ostření (makro, krajina a samospoušť) je třetí roller, který mnohdy supluje roller pod horní hranou.
Když se to takto napíše na papír, respektive na obrazovce, zní to divoce, ale ve skutečnosti je to intuitivní, příjemné a efektivní.

Jak se s ním fotí
Myslím, že nastal čas, kdy ztrácí smysl psát, zda start je o šest tisícin vteřiny rychlejší nebo pomalejší. V praxi se přístroj choval tak, jak je kompaktům souzeno: velmi dobře, jenomže rychlost ostření občas kobrtala – a kupodivu nejen v nízkých světelných hladinách. Občas ostření zakoplo i v normálním denním světle.

Volba rozsahu zoomu je velmi rozumná, je to ekvivalent 28 až 200 mm. To je pro běžné focení toho druhu, jaké čekáme od kompaktu, naprosto dostačující. V makrorežimu ostří od 2 cm, samozřejmě nastávají problémy s bleskem, ovšem jsou zde aktivní sáňky pro blesk externí. Objektiv vykazuje zřetelnou soudkovou vadu v režimu širokého úhlu záběru, ale i to je naprosto v normě kategorie tohoto přístroje.

Přístroj nabízí i několik variant efektových řešení. To ale není jeho silná stránka. Pravda, najdeme tu tradiční snímání vysokorychlostní série šestnácti fotek na jedno políčko, to je pro speciální účely šikovné, ale v běžné praxi nepoužitelné. Není tu plynulé panorama, jen panorama s asistencí (do následujícího obrázku se promítne zóna překryvu, moc zřetelné a šikovné to není, prostý rámeček by byl užitečnější). Sépie má velmi nepříjemný načervenalý tón. Škubnutí zoomem při expozici vede k nahodilým a ne moc efektním výsledkům. A co hlavního, tyto efekty nejsou laditelné, nelze nastavit sílu jejich působnosti.

Síla tohoto přístroje je v jeho vynikající ovladatelnosti, kvalitě optického hledáčku a řešení výklopného displeje.

 


Laik asi nevyužije jeho možnosti, je určen spíše pro poučené fotografy, kteří hledají rozměrově a váhově nenáročný univerzál, ale jsou připraveni smířit se s faktem, že skutečný univerzál něco váží a je nějak veliký. Mrzuté je škobrtání při ostření.

A to srovnání? Zde vstupuje do hry i sympatie a osobní pohled. Myslím si, že Oly XZ1 je „nejvíc kompakt“ a Fuji X10 jde nejvíc naproti geekům, milovníkům technických vychytávek. Zbývají dva odvěcí rivalové, Canon a Nikon. V očích jedněch má jeden výhodu, že je Nikon a druhý nevýhodu, že je Canon. A naopak.

Doplnění:

Soudkovité zkreslení lze korigovat softwarově přímo ve fotoaparátu, potom je prakticky nulové. (Ale pak nelze zase použít např. časosběrné snímání. Proč, to netuším.) Ostření sice není to, čím by se měl Nikon chlubit, ale zas taková tragédie to není. Problém nastane, pokud zapomenu na ND filtr a zkouším ostřit v šeru, nebo když fotím krajinu a ostřicí bod leží proti obloze. To je pak lepší přepnout na nekonečno a zbytečně Nikona netrápit. Naštěstí to jde díky "zrcadlovkovému" ovládání celkem snadno. V běžných situacích ale ani nějaké výraznější problémy s ostřením nevnímám a oproti G12 je dokonce o poznání rychlejší. Ovládání je opravdu velice příjemné - např. v režimu P stačí otočit kolečkem a nastaví se jiná kombinace času a clony při zachování expozice. Jednoduché a rychlé - vůbec nepotřebuju přepínat na řežimy A a S. Oproti Canonu lze zoomovat i během natáčení videa a zvuk je stereo a docela kvalitní (externí mirofon připojit lze). Canon prý o chlup méně šumí (mimochodem, fotka č.12 má ISO 1600 ;-), ale může to být tím, že exponuje o onen chlup méně - na rozdíl od Canonu Nikon takřka v nepřepaluje oblohu (s kolečkem korekce expozice v nule). Jo a baterie polyká pouze Nikonské očipované, na levné alternativy zapomeňte. Standardně nafotí přes 450 fotek, s vypnutým displejem i dvojnásobek. Dálkové ovládání (za mnoho stokorun s nápisem Nikon, za málo bez něj, fungujou obě) má IR senzor zepředu i zezadu. Jediné, co mě mrzí, že Nikon šetřil sklem při výrobě objektivu - jedno clonové číslo světelnosti navíc by mu moc slušelo - vypadal by potom jako opravdový fotoaparát nejen zezadu, ale i zepředu (viz třeba X10) a na spolehlivosti ostření a u portrétů by se to asi taky projevilo. Ale na "kdyby" se holt nehraje.

Shrnutí

Nikon P7100 je špičkový kompakt určený poučeným fotografům. Je v rozumné míře pohotový, s vysokou obrazovou kvalitou za rozumných světelných podmínek. V kategorii kompaktů samozřejmě patří do nejvyšší třídy a od šampionů ve třídě se liší jen v jemných nuancích. Jeho největší předností je ovladatelnost, snadná dosažitelnost všech funkcí, manipulovatelnost. Což je asi něco takového, jako kdybyste o autu řekli, že se s ním dobře jezdí.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Nikon Coolpix P7100?