Osmimegové, teď už devítimegové kompaktní fotoaparáty jsou na našem trhu. Jaký má smysl tak vysoké rozlišení? Aparáty nabízejí i možnost nastavit nižší rozlišení - má cenu se tím zabývat?
Co je Dpi - to je základní pojem, který je třeba pochopit. Dpi je zkratka pro "dots per inch", to jest, počet tiskových bodů na palec. Pro jednoduchost uvažujme palec jako 2,5 cm. Když tedy má pohlednice rozměr 10x15 cm, je to 4x6 palců. Delší stranu (6 palců) vynásobíme 300, asi takto: 6*300=1800.
Čeho 1800? No přece bodů, pixelů.
A jsme u zmatení, které vyplývá z toho, že slovo pixel má v digitální fotografii tři významy. Jednak se jím označuje světlocitlivá buňka na snímači, tedy něco fyzikálního, hmatatelného, jednak je to obrazový bod, tedy jednotka obrazové informace digitálního obrázku. Jenže se tak někdy označuje - velmi nekorektně - i tiskový bod, tedy jednotka obrazové informace na obrázku.
Vraťme se k našemu příkladu.
Vyšlo nám, že delší strana pohlednicového formátu má 1800 tiskových bodů, kratší má 1200 tiskových bodů. Znásobeno 1200*1600=2160000 tiskových bodů, tedy dva miliony a něco. Z toho plyne, že pohlednicovému formátu odpovídá dvoumegový formát digitální fotografie.
Jakmile máme tří a vícemegový obrázek a pošleme ho na tiskárnu tisknoucí v režimu 300 dpi, dochází ke slučování obrazových bodů do tiskových bodů, k převzorkování, tzv. downsamplingu.
Co se ale stane, když chceme získat snímek A4, což je zhruba 30x21 cm? Je to cca 12x9 palců, násobíme 300, a dostaneme 3600x2700 bodů. Vynásobíme a dojdeme k počtu blízkému 9 milionů pixelů. Takové přístroje existují, ale nejsou zatím běžné.

Naštěstí je zde převzorkování. Jakmile má obrázek menší počet bodů, než vyžaduje na daný formát tisk, tiskárna si chybějící body vypočítá porovnáním existujících bodů. Přirozeně, že čím blíže je zdroj dat počtem pixelů počtu tiskových bodů, tím více informace se na obrázek dostane, tedy lidsky řečen, tím víc detailů je na snímku vidět, tím je ostřejší, více prokreslený.

kategorie rozlišení
v pixelech
rozměr fotky
v cm
VGA 640 x 480 5,4 x 4
XGA 1024 x 768 8,6 x 6,5
2Mp 1600 x 1200 13,5 x 10,1
3Mp 2048 x 1536 17,4 x 13
4Mp 2250 x 1800 19 x 15,2
5Mp 2500 x 2000 21,2 x 16,9
6Mp 3000 x 2000 25 x 16,9
7Mp 3100 x 2300 26 x 19
8Mp 3200 x 2400 27 x 20
9Mp 3800 x 2600 32 x 21
12Mp 4000 x 2700 33 x 22

V praxi platí, že od nějakých 5 či 6 mega (obrazových pixelů, tedy zdrojových dat) se výsledek podobá snímku, jaký bychom získali z kinofilmu 24x36 mm. U nás v IDIFu běžně tiskneme formáty s delší stranou 90 cm z šestimegových obrázků.
Podívejme se na tabulku zde vlevo. Zachycuje poměry velikosti digitálního obrázku v pixelech a jim odpovídající velikost snímku v centimetrech - ovšem v maximální kvalitě, bez převzorkování. V praxi ale platí jiná, jednodušší tabulka, asi taková:

kategorie rozlišení rozměr v cm
VGA 640 x 480 k ničemu
XGA 1024 x 768 s bídou pohlednice
2Mp 1600 x 1200 pěkná pohlednice
3Mp 2048 x 1536 do 13x18
4Mp 2250 x 1800 do A4
5Mp 2500 x 2000 do 24x30
6Mp a více 3000 x 2000 neomezeně


Samozřejmě, že čím je převzorkování menší, tedy čím více se počet pixelů blíží počtu obrazových bodů, tím je obraz lepší. Všimněte si na tabulce vlevo, jak klesají "nárůsty", na př. mezi 9 Mpx (dnešní amatérské kompakty) a 12 Mpx (super profi přístroje) je pouhý 1 cm!

Osobně se domnívám, že pro běžnou praxi je ideální - dnes, za současného stavu, tedy léto 2005, formát kolem 5 Mpx, s ohledem na datové objemy, na kapacitu záznamových médií, rychlost počítačů, velikost disků, vlastnosti obrazových editorů.
Toto vše se může zásadně změnit a za pět let můžeme hovořit o standardu dejme tomu 20 Mpx! Zatím ale tak daleko nejsme, proto zachovejme chladnou hlavu a nehoňme se za zbytečně velkými hodnotami megapixelů.