Všechny digitální fotoaparáty jsou vybavené expoziční automatikou. Přístroj vyhodnocuje světlo dopadající na snímač a s ohledem na nastavené ISO nastavuje clonu a čas. Nedělá to vždy dobře.
Ponechme teď stranou nastavení ISO - to se děje v určité míře automaticky, nebo můžeme ISO nastavit sami, obvykle přes menu. Berme teď v úvahu jen vztah clony a času.
Víme, že za stávajících světelných podmínek a stálé citlivosti se výsledek - z hlediska expozice - nemění, pokud zmenšíme clonový otvor a úměrně prodloužíme čas. Tak například při F2.8 máme čas 1/125 sec, při F4.0 (to je dvojnásobek clony F2.8) nám vyjde čas 1/60 sec, při cloně F5.6 je čas 1/30. Expozice je ve všech případech stejná, je zachována stejná expoziční hodnota vyjádřená zkratkou EV (exposition value).

Teď se ale podívejme na následující dva obrázky. Jsou pořízeny ze stejného místa těšně po sobě za totožných světelných podmínek se stejným ISO.


Na snímku vidíme průhledem mezi stromy světlou budovu. Na snímku vlevo jsou stromy velmi tmavé, avšak budova je velmi dobře exponovaná, fasáda má všude kresbu. Na snímku vpravo jsou stromy podstatně jasnější a budova je přepálená, má spálenou kresbu.
Nápadné je, že na snímku vlevo je budova uprostřed, na snímku vpravo u kraje. Jak došlo k rozdílu?
Fotografoval jsem v automatickém režimu multisegmentovou metodou . Dotyčný aparát má 256 míst na snímači, odkud bere informace o dopadajícím světle a ty pak vyhodnotí a nastaví expozici.
V obou případech nastavil clonu F3.3. Vlevo ale volil expozici 1/750 sec, kdežto vpravo čtyřikrát delší expoziční čas 1/180 sec.
Stalo se to proto, že sice je to multisegmentové měření, ale i tak dává přístroj přednost tomu, co je uprostřed. Předpokládá, že uprostřed je to, co nás zajímá nejvíc. Některé aparáty se nenechají tak snadno oklamat, jako tato Konica Minolta X60. Toto je ale nenáročný aparát pro běžné focení. Nechal se oklamat nepatrným pohnutím stranou, takže se do prostředku dostal temný objekt - koruna stromu. A po měření přístroji vyšla EV o 2 stupně vyšší!
Toto je velmi nepříjemná ošidnost. Dá se tomu čelit tak, že namíříme aparát na nejjasnější osvětlené místo, namáčkneme spoušť a pak pohneme (se spouští stále namáčknutou) přístrojem, abychom zvolili konečný záběr. Pak teprve spoušť domáčkneme. Přístroj bude exponovat těmi hodnotami, jež naměřil a zapamatoval si z prvního měření, kdy jsme měli světlý bod uprostřed.
Některé přístroje nám to usnadňují, protože na displeji vidíme, jaké hodnoty automatika nastavila. Což není případ této X60, tam musíme spoléhat na zkušenost, eventuálně na náhled na displeji.