Cenou naprosto spadá tento přístroj do kategorie nízkorozpočtových zrcadlovek. Nikon už nabízí jen třítisícovku o tisíc korun levněji, konkrétně: Megapixel nabízí tento model s objektivem 18-55 bez stabilizace za 14 tisíc, kdežto třítisícovka s týmž, leč stabilizovaným objektivem stojí zde 12 tisíc (prosinec 2010). Levnější už není u Nikonů nic. U Canonu je cenově srovnatelný jen model EOS 1000D,, ovšem desetimegový, přístroje 500D a 550D jsou dražší. Takže toto bude zřejmě bude přístroj, k němuž bude směřovat oko nejednoho zájemce o vyšší třídu focení (což je zrcadlovka) za relativně dostupnou cenu.

Jaký je a komu je určen
Odpověď na tuto otázku jsem už částečně dal. Jenže v této třídě si představujeme cosi chudinského a to D3100 rozhodně není. Především je to plnohodnotný čtrnáctimegový přístroj (model D3000 má jen 10 Mpx a to už je viditelný rozdíl). Snímač je CMOS rozměru DX (23.1 x 15.4 mm) s crop faktorem 1,5, to znamená, že fyzickou ohniskovou vzdálenost objektivu musíme násobit 1,5x, abychom získali představu o zobrazovacím úhlu. Snímač je opatřen ochranou proti prachu (otřásáním snímače).Rozsah ISO je 100 až 3200 bez navýšení a 12800 s navýšením. Další zásadní pokrok oproti D3000 je video, které D3100 nabízí v HD kvalitě 1920 x 1080 (HD 24p). Hledáček je zrcadlový (95% pokrytí obrazu, zvětšení 0,8x), tělo plastové. Je tu ovšem jedno omezení, na něž třeba upozornit - přístroj nemá vnitřní motorek a ven vyvedenou hřídelku pro autofokus, je tedy třeba používat objektivy vybavené vlastním AF motorkem. Displej je třípalcový s 230 tisíci body, baterka je lion EN-EL14. Rozměry jsou 124 x 96 x 75mm , přístroj váží 505g, tedy o cca 15% míň než levnější model. Skromné tedy je jen sériové focení s rychlostí 3 oken / sec a zaostření. To je sice 11bodové se schopností 3D sledování, ale jeho výkon je v nižších světelných podmínkách nevalný.

Už z těchto suchých dat vyplývá, že oproti D3000 znamená D3100 zásadní pokrok takřka ve všech kategoriích, přičemž navýšení užitné hodnoty je mnohem větší, než cenový odstup.- Verdikt tedy zní: pokud by někdo váhal mezi D3000 a D3100, pak to bude zkouška jeho elementární soudnosti. Rozdsíl mezi nimi je zásadní, cenový zanedbatelný. Výkonem se s D3100 dá srovnávat Canon EOS 500D a 550D, ovšem za mnohem vyšší cenu (15, respektive 19 tisíc).

Ovládání a menu
Zde šel Nikon cestou vyšlapanou experimenty s low end přístroji D40 a D60. A zase rozdíl zásadní povahy, Nikon si už všiml, že Češi nejsou nomádi žijící v jurtách, jak se až do nedávna domníval, a implementoval do svých posledních modelů DSLR české menu, tedy včetně D3100. Zmizel mi oblíbený terč kritiky v recenzích a moc mě to potěšilo. Ergonomie je vynikající. Začněme chválou hlavního vypínače, který je tradičně+ě umístěn před spoušť, nahoře na úchopu. Za spouští jsou dvě důležitá tlačítka. Vlevo je info, jím zapínáme/vypínáme informační grafický panel na LCD displeji, vpravo je expoziční kompenzace. Na horní stěně přístroje je vpravo od hledáčku kruhový volič režimů. Pokročilého zajímá PASM, tedy segment "kreativních režimů program, priorita clony/času a plný manuál. Pak je tu guide, věc asi užitečná, ale kterou neumím posuzovat. V tomto režimu po stisknutí tlačítka menu na zadní stěně se na LCD objeví průvodce, kde vás to provádí variantami typu expozice->pokročilé operace-> zmrazení pohybu (vozy)->clonová automatika; pro zmrazení pohybu při fotografování dopravních prostředků atd. Je to nepochybně důmyslné a možná to někdo bude používat - náruživí čtenáři návodů. Pravda, zatím jsem při 15leté praxi s digitální fotografií žádného nepotkal, ale třeba někde na Kamčatce nějací žijí stranou loveckých stezek.
Automatický režim je další volba. Na kurzech DSLR jsem používání auto-režimu vždy pronásledoval - myslím si, že zrcadlovka by nad to měla být povznesena. Nicméně k dobru třeba říct, že lze vypnout blesk při automatickém režimu. Sice vyskočí při nízké světelné hladině, ale lze ho umlčet. Aspoň že tak.

Zbývají scénické režimy typu portrét, krajina, protisvětlo atd. Všechny amatérské zrcadlovky to mají stejné, byla by chyba to opominout.

124 x 96 x 75mm vedle kruhového voliče je páčka s nastavením režimů snímání jednotlivých obrázků / série / samospoušť / Q, tedy tichý režim. Na přední stěně těla je tlačítko Fn, tedy volitelné funkční tlačítko, které funguje jako zkratka k něčemu, co často používáte, na př. RAW ano / ne. Dále je tu tlačítko pro vestavěný blesk. Stiskem ho uvolníte a když ho podržíte, můžete na LCD nastavit režim blesku; při současném stisknutí expoziční kompenzace tam navolíte i sílu záblesku.

Na zadní stěně je nahoře tlačítko AF/AE-L, taky volitelné, zde si nastavíte, co chcete uzamknout stisknutím tlačítka, zdali expozici i ostření anebo jedno nebo druhé. Vpravo je roller. Ten je u přístrojů této třídy vždy jen jeden a pokud chceme ovládat dva parametry, typicky clonu a čas, poslouží stisk tlačítka pro expoziční kompenzaci.

O patro níž je tlačítko pro live view, tedy sledování motivu na LCD displeji a spoušť pro kameru. Pak už je jen čtyřcestný volič s možností pohybovat se v menu, eventuálně pohybovat bodem pro zaostření. Dole je koš.
Nalevo od LCD jsou jak vlaštovky na svislém drátu přehrávání - menu - nápověda/zmenšování náhledu - zvětšování náhledu - i.tlačítko, jímž se zapíná grafika na LCD.

Grafika na LCD je "rychlé menu". Tam je nahrnuto vše, co při praxi budete potřebovat. Po opětovném stisku tohoto tlačítka aktivujete toto grafické menu a můžete pak nastavovat jednotlivé parametry, jako je třeba ISO, vyvážení bílé a pod. Je to uživatelsky přívětivé, hezké a zábavné - lze volit strohou verzi a obrázkovou, kdy vidíte, jak je otevřená clona. Je to sice hloupůstka, ale milá, ostatně jak už hloupůstky bývají.

Jak se s tím fotí
Testovaný přístroj byl vybaven jedním ze dvou dodávaných setových objektivů, tedy 18-55/3.5-5.6G. Na obrubě čteme AF-S, tyto objektivy (a objektivity označené AF-I) mají vlastní pohon autofokusu a jsou tedy vhodné pro přístroje bez vnitřního motoru - samozřejmě ale je možné je plnohodnotně použít na všech DX Nikonech! Ukázkové fotografie se tedy váží na tento objektiv.

Kresba rozhodně nezklamala očekávání od DX čtrnáctimegového čipu. Vyrovnávání jasů D-lighting je u Nikonů už tradičně zavedené, nepracuje nijak agresivně a lze ho používat v podstatě trvale. Je třeba dávat pozor na přepaly, k nim měl přístroj sklony na nekorigovaných obrázcích, takže při slunci, zvláště ostrém slunci je třeba hlídat histogram, případně zobrazení přepalů: pozor, defaultně to není nastaveno, je třeba překonat vrozený odpor, nastudovat manuál a nastavit si zobrazení. Dělá se to v menu režim zobrazení->podrobné info o snímku a zde nastavíme nejvyšší jasy, eventuálně RGB histogram, ten nám ukáže histogram jasový i tři barevné. Je třeba potvrdit volbou hotovo a OK.

Měl jsem štěstí nebo smůlu, že jsem přístroj nafasoval zrovna když začalo chumelit, takže větší část snímků jsem pořídil při vyšších ba hodně vysokých hodnotách.

Šum je parametr nadmíru sledovaný. Zde mám dilema. Na jedné straně mi připadá, že šum tímto přístrojem generovaný je minimální. Obraz drží pohromadě i při hodně vysokých hodnotách, přičemž z praktického hlediska je podle mého názoru maximální potřebná hodnota někde kolem 4000 ISO (noční repo fotka, snímky v chabě osvětlených místnostech a pod.). Toto kritérium D3100 splňuje, nicméně šum je vidět i při 800 ISO - na př. na nočních plochách. Tisku to nevadí, fajnšmekrům ano. S tím ať se vyrovná každý jak umí. Jedinou vážnější výhradou (ovšem spolu s "výhradou k výhradě" - jde o low end přístroj) je pomalost autofokusu při špatném světle. Ale zase . výhrada k výhradě, neposuzoval jsem jen přístroj, ale přístroj levný objektiv. Háček ovšem je v tom, že kvalitnější objektiv s rychlým autofokusem by stál víc než tělo 3100.

Skončím toto matení hlav. Nikon D3100 je vynikající přístroj, přesahující běžné normy kladené na aparáty v této kategorii. Jeho poměr cena/výkon je velmi dobrý a při výběru ne moc drahé zrcadlovky by měl být na "short listu" vážných kandidátů.

Ukázky:
1 až 5 při 100 ISO, 6 až 10 při 800 ISO, 11 při 3200 ISO a 12 při 12800 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12