Co se změnilo od září loňského roku, kdy jsem zde recenzoval model Minolta Dimage Z1? Na scénu vpadly dvě pravé jednooké zrcadlovky za přijatelnou cenu pod 40 tisíc, tedy Canon 300D a Nikon D70. Tudíž přestalo mít smysl psát o "digitální zrcadlovce" ve smyslu "přístroj který se díky elektronickému hledáčku (EVF) chová jako zrcadlovka (SLR)". No a třímegové přístroje spadly do kategorie "startovacích" a každý chce "aspoň" čtyřmegový aparát. No a kdo sleduje trendy čekal, že Konica Minolta udělá upgrade úspěšné "zetky jedničky" - a zrodila se "zetka dvojka". Jedničce se velmi podobá, takže je třeba o dvojce v mnohém opakovat to, co bylo o jedničce řečeno. Zlepšení jsou zde ale zásadní - je přepracován objektiv, přístroj má větší vyrovnávací paměť (32 MB), dokáže video v SVGA velikosti (800x600) atd.

Koncepce a design

Plastové tělo přístroje sestává z mohutné držadlové části obsahující pouzdro pro čtyři AA NiMH články, tak mohutné, že na jeho horní plochu se pohodlně vejde spoušť, ovládání makra, blesku (tlačítko je volitelné, lze mu přiřadit i jiné funkce, jako na př. nastavení bílé, režim barevnosti, bohužel ne ISO), dále je tu mikrofon a kruhový volič, pod horní hranou pohodlně ovladatelný zoom; a modul pro objektiv a LCD, který je originálně kruhově řešen. Pochvalu zaslouží posuvný kryt karty, ev. vstupu pro USB kabel.
Obrázky jsou čtyřmegové (2272 x 1704, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480), čip má 4,1 Mpx fyzicky, 3,87 efektivně, 1/2,5´´) s filtry RGB. Je tedy nepatrně větší, než m¨á Z1. Citlivost je v rozsahu od 50 do 400 ISO. Objektiv má stejné parametry jako u Z1, ale je to nový "mega-zoom" s apochromatickými čočkami a Ad čočkami (s omezeným rozptylem kvůli odstranění barevné aberace) - je to celkem 11 čoček v 7 skupinách. Rozsah zoomu odpovídá 38 - 380 mm plus digitální zoom až 4x. Objektiv je vybaven "Predictive Focus Control" urychlující zaostřování. Zapisuje na SD / MMC kartu obrázky JPEG /EXIF 2,2) Fine, Standard a Economy. LCD displej má 1,5 ´´, čímž se dostávám k velké znamenitosti.
Hybridní elektronický hledáček je originální řešení. Páčkou na zadní stěně sklopíme zrcátko, které nám promítne do optického systému hledáčku obraz z velkého LCD, takže pořádně vidíme to, co fotíme! To oceníme zejména při hodně kontrastním osvětlení, kdy standardní EVF hledáčky podávají opravdu jen rámcovou informaci. Přístroj umožňuje spolupráci s externím bleskem a předsádkami. Navíc jeho obnovovací frekvence je teď už 60 fps oproti standardnímu 30 fps.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná netradičně tlačítkem zcela dole, uprostřed prstence páčky pro přepínání LCD a hledáčku, eventuálně zapínání prohlížecího režimu. Nad ním je LCD a vpravo od LCD je efektní soustava ovládacích prvků: pětice směrových s OK tlačítkem uprostřed (pro menu, ale také pro expoziční kompenzaci, velká pochvala!), dole menu, okamžité přehrávání/mazání a info.
Menu v režimu Program má tři obrazovky. Ovládáme tu režim (jednotlivé obrázky/série, dále velikost obrazu, kompresi, nastavení bílé (5 předvoleb a uložitelný manuál) a nastavení tlačítka se znamením blesku, které je programovatelné: v základním nastavení ovládá blesk, ale může ovládat režim, bílou, ostření, barevnost). V druhém menu je režim ostření auto/manuál, kontinuální autofokus (zákl. nast,. je vypnut), režimy blesku, síla blesku, měření. V třetím menu je citlivost, digitální zoom, barevnost, ostrost a kontrast. Lze nastavit i setup, zde jsou dokonce 4 obrazovky s obvyklými nastaveními (datum, zvuky a pod.), v základním nastavení je zapnuto odstraňování šumu).
Menu je přehledné a snadno se v něm hledá, jen nastavování citlivosti je zbytečně zastrčené do třetí obrazovky - a je škoda, že ho nelze navolit na tlačítko nahoře u spouště.

V praxi
Přístroj je ještě rychlejší, než byla Z1. Do provozu je uveden za 1,8 sec sekundy po zapnutí, zpoždění spouště s namáčknutím je nulové (měřeno na digitálních stopkách na monitoru), bez namáčknutí velmi příjemných 0,5 sec. V režimu jednotlivých snímků je odstup cca 2,5 sec mezi jednotlivými snímky, při kontinuálním snímání lze pořídit 5 obrázků za 2,5 sec. Ke kontrole expozice slouží histogram (přes tlačítko "i", je sice malý, ale graficky dobře řešený. Obrazová kvalita je velmi dobrá, minimalizována je zde i barevná aberace.
K vynikajícím vlastnostem patří "progresivní snímání". V tomto režimu přístroj zaznamenává šest snímků ve vyrovnávací paměti a obnovuje je, dokud držíte spoušť, pokud přepnete na UHS progresivní snímání, zaznamená deset fotek v megovém rozlišení.

Obrazová kvalita je velmi slušná, plně odpovídá čekávání od čtyřmegového obrázku. Velkou pochvalu zaslouží schopnost zvládat světelné kontrasty. Díky odstranění šumu jsou pěkné i snímky při citlivosti 400 ISO s rozumnou mírou šumu, kresebně jsou poněkud měkčí.
Největší změna nastala v oblasti videosekvencí, Z2 dokáže zaznamenávat video i v rozměru 800x600 bodů. Stejně jako Z1 nabízí v režimu 640x480 neomezenou délku se zvukem frekvencí 30 fps. Při snímání lze zoomovat, ovšem za cenu nepříjemných zvuků - zoomování je pochopitelně slyšet. Zajímavá je funkce "night movie" - tedy noční video se zesílenou citlivostí. K zpracování videa slouží program VideoImpression.

Shrnutí
Širokorozsahové zoomy si našly svoje vyznavače. Minolta nabídla tomuto segmentu svůj model Z1 poměrně pozdě, byl to však zdařilý model a svoje místo na slunci si vydobyl. Dá se čekat, že Z2 si ho upevní. Svým extravagantním designem někoho přitáhne, jiného možná odpudí - nelze mu ale upřít funkčnost. Přístroj se velmi dobře drží a ob¨vládá, vystouplá tlačítka na zadní stěně se dobře nahmatají i poslepu. Oproti Z1 se ještě zlepšila kvalita obrazu a procesy se zrychlily - věru mě nenapadá, co bych měl kritizovat.

Ukázky


Obě makra jsou v makru a supermakru, z 10 cm a cca 2 cm eff