V současné době Canon nabízí dokonce pět objektivů třídy L s rozsahem 70-200. Nejnovější je ten nejdražší, opticky přepracovaný a vybavený stabilizátorem nové generace a ten dnes zkoumáme. Dva mají světelnost F4.0 a tři mají F2.8, k mání jsou stabilizované i nestabilizované verze. Já už několik let používám nestabilizovanou verzi 70-200 / F2.8, která se dodnes vyrábí a prodává za cca 32 tisíc, Už se nevyrábí starší stabilizovaná verze, sehnat lze, stojí 46 tisíc (vše duben 2010) a ten nejnovější model, přepracovaný, je dokonce o patnáct tisíc dražší. Nestabilizovaná verze světelná F4.0 stojí 16 tisíc. To je obrovské cenové rozpětí, skoro čtyřnásobek! Je těžké posuzovat, co je "lepší" a co se "vyplatí" - ve hře jsou nekvantifikovatelné faktory. Světelnější verze samozřejmě nabízejí výhodu práce v nižší světelné hladině a také - což je nezanedbatelné - větší "separační efekt", kdy při plné světelnosti lépe vyčleníme motiv z pozadí díky menší hloubce ostrosti. Ve prospěch nižších světelností mluví podstatně menší váha objektivu, ten nejnovější váží víc jak dvakrát tolik jako "čtyřkový" příbuzný, skoro půl druhého kila! Toto vše je třeba brát v úvahu a rozsudek ať ode mne nikdo nechce. Budu se tudíž věnovat tomu objektivu, jehož název je v titulku.

Jaký je a komu je určen
Jde o profesionální objektiv s ohniskem 70 až 200 mm, světelný F2.8 s největší clonou F32. Světelnost je stálá v celém průběhu zoomování, zoomování a ostření je vnitřní, tudíž při změnách parametru se nic nikde neotáčí a neprodlužuje. Optická soustava je opět přepracovaná, členů má sice 23 jako předchůdce, ale skupin je o jednu víc, tedy 19. Ke čtyřem čočkám z nízkorozptylového skla přibyl jeden z fluoritového skla. Objektiv ostří od 120 cm (předchozí model od 130 cm). Je stabilizovaný, má osmilamelovou clonu a průměr filtru má 77 mm. Dlouhý je 199 mm, šířku má 89 mm a váží 1490 g.

Na kovovém těle opatřeném typicky canonskou "profi" šedí jsou nápadné dva prstence. Tím bližším k tělu se zoomuje, vzdálenějším ostří v manuálním režimu, případně doostřuje i při automatické režimu- konstrukce sonického ostření (zkratka USM) dovoluje kdykoli ručně korigovat automaticky nastavenou rovinu ostrosti. Uprostřed těla je okénko, kde můžeme kontrolovat stupnici metrů, případně stop. Na levé straně těla objektivu je několik šoupátek.
Horní přepíná rozsah, v němž autofokus bude hledat rovinu zaostření, tedy buď od 1,2 m, tedy v plném rozsahu, anebo omezeném rozsahu 2,5 m až nekonečno - toto omezení zkrátí dobu nutnou pro zaostření, Další šoupátko přepíná AF a ruční režim, třetí vypíná / zapíná stabilizátor a poslední přepíná režim stabilizátoru 1 a 2. Jednička detekuje pohyby jak ve vodorovné,tak svislé ose, kdežto dvojka bere v úvahu jen ty svislé, takže se stabilizátor neplete do "panningu", tedy sledování pohybujícího se objektu. Výrobce uvádí, že stabilizace pozná, když je aparát na stativu - takže se stabilizace nemusí vypínat, sama rozumně zůstane v klidu. Netřeba dodávat, že tento objektiv je schopen spolupráce s telekonvertory, jak 1,4x, tak i 2x.

Na objektivu je už při prvním vzetí do ruky patrná důkladná a přesná práce, s níž je vyroben. Prstence se otáčejí volně, ovšem s nutným odporem vůči tlaku. Nikde nepocítíme žádné chvění nebo viklání. Sonický zaostřovací systém pracuje neslyšně a bleskurychle. Objektiv je utěsněn proti prachu a vlhkosti. S jeho nestabilizovaným předchůdcem jsem loni prodělal tropický liják v Koreji. No a sušilo se. S tímto objektivem jsem naštěstí neměl příležitost tento druh odolnosti vyzkoušet.

Komu je určen? Je samozřejmé, že celá modelová řada objektivů L je určena vážné práci. Majetného cvakala odradí obří váha objektivu. Je to prostě profesionální sklo a nemá smysl to nějak dál rozvádět.

Jak se s ním fotí
Objektiv jsem zkoušel na přístroji Canon EOS 5D Mark II v nejvyšším, tedy jednadvacetimegovém rozlišení. Při plné světelnosti má o něco horší kresbu, ale už při cloně 4.0 se chytá a pak je kresba v podstatě stejně dokonalá v celém clonovém rozsahu. Zde jsou snímky zkušebního obrazce v prvních čtyřech clonových stupních, nejdříve při ohnisku 70 mm:

Na druhé ukázce stejná konfigurace, ale při ohnisku 200 mm. Opět jde o 100% zobrazení z plného okna 24x36 mm při 25 Mpx:

Při plné světelnosti je kresba v podstatě stejná jako při zacloněném objektivu. K tomu třeba podotknout, že právě těch 200 mm je ohnisko, které budeme nejspíš používat, těžko si představit, že by si někdo dal na foťák dvoukilovou bestii a fotil v třetinovém ohnisku.
Soudková vada je zanedbatelná, laboratorní testy ukázaly lehký soudek při 70 mm a lehkou podušku při 200 mm, pro praxi to není nic závažného.

Vinětace neboli tmavé rohy, to byl neduh už staré verze při plné světelnosti na full frame 24x36 mm, to v podstatě zůstalo. Uživatele fotoaparátů na APS-C bázi to nemusí zajímat, full-framisté se s tím buď smíří anebo budou clonit v případě, kdy na tom záleží - od F5.6 není o čem mluvit.

Barevná vada je v praxi nezjistitelná. Následující ukázky jsou výřezy 1:1 z jednadvacetimegových originálů, z levého horního rohu obrazu, vlevo 200 mm, vpravo 70 mm:


Jde o obrovské zvětšení, nicméně po aberaci tam není ani stopa.

Stabilizace je zde opravdu výkonná - ostatně je to pozorovatelné už při pohledu do hledáčku, jakmile namáčknete spoušť, obraz se viditelně zklidní. Aplikoval jsem svůj oblíbený test, triádu stativ / z ruky / se stabilizátorem. Zde je výsledek při neuvěřitelné 1/10 sec, fotil jsem noviny, fotka je výřez 100%:

Další ukázka je vlevo ze stativu bez stabilizace a vpravo z ruky se stabilizací, ta fotka vpravo mi přijde o vlas dokonce ostřejší, jakkoli se to nezdá pravděpodobné.

V praxi si objektiv vede skvěle. Na jeho výkon jsem, pravda, zvyklý častým užíváním před-předchozího modelu. Srovnával jsem ho i s objektivem 70-200 / F4.0 bez stabilizace, výsledky byly prakticky totožné. To vše vede k závěrečným úvahám.

O výkonu nemá smysl pochybovat, ten je vynikající. Starší stabilizovaný model má pověst poněkud slabšího objektivu oproti nestabilizovanému předchůdci, tento model jeho pověst přinejmenším napravuje. Eventuální zájemce tedy stojí před rozhodováním, zdali to zlepšení odpovídá patnáctitisícovému navýšení ceny oproti Canon EF 70-200 mm f/2,8 L IS USM, a bezmála dvojnásobku oproti Canon EF 70-200 mm f/2,8 L USM, tedy nestabilizovanému modelu. Zde pomocnou ruku nenabízím, jak jsem varoval už zkraje. Všechny tři modely jsou výtečné a je dobře, že zákazník má tak široce rozevřený výběr.

Ukázky:
Poslední snímek je s nasazeným konvertorem 2x - ani v tom případě nebyl znát úbytek kresby.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12