Vestavěný blesk má každý kompakt. Sáňky pro externí blesk má každá zrcadlovka. A co když chceme dát blesk úplně stranou? Jedno řešení se jmenuje PocketWizard. Nejdříve si ale řekněme, jaký smysl má blesk umístěný někam úplně stranou.
Vestavěný blesk má tu výhodu, že je pořád při ruce, s tou nevýhodou, že má malý výkon. Proto je dobře mít externí blesk. Ten lze připojit ke kompaktům vyšší třídy a k zrcadlovkám. Typicky se připojí prostřednictvím sáněk, které mají v sobě patřičné kontakty. Takzvané systémové blesky dovedou koordinovat ohnisko své optické soustavy, takže v určitém rozmezí dokáží zúžit nebo rozšířit svoje vyzařování. Problémy nastávají s krajně širokoúhlými blesky, kvůli nim mají blesky předsádky, které se vysunou z hlavy blesku a pomohou světlo rozprostřít do širšího kužele. Nicméně i ty nejlepší systémové blesky s vysokým výkonem mají určitá omezení, jakmile jsou nasazeny přímo na přístroj. Jejich hlavu lze samozřejmě vyklopit a natočit, takže lze využít světla odraženého od stěny nebo od stropu – to se velmi často dělá a pro vážnější práci je nutné mít blesk s pohyblivou hlavou.

Zajímavých efektů ale dosáhneme, jakmile je blesk úplně stranou. Dobře je to vidět na téhle fotce, to je můj autoportrét, který jsem pořídil v rámci zadání Dílny:


Blesk držím v ruce a v druhé ruce držím Canon 5 D Mark II s 16 mm objektivem. Točím se kolem své osy a doba osvitu je 0,8 sec. Vznikl docela zajímavý efekt – pro náš výklad je ale důležité, že blesk osvítil jen polovinu tváře!
Jiný příklad je také ze semináře Dílny. Blesk s nasazeným softboxem byl umístěn vlevo na stojanu a odpálen na dálku. Obličej je tedy vymodelovaný, jsou v něm stíny – a to je důvod, proč této metody používáme:


Je několik metod, jak odpalovat blesk na dálku. Především lze použít kabel, kterým blesk s přístrojem propojíme. Je to jednoduché, spolehlivé a nejméně nákladné řešení. Výborně se osvědčuje např. při makrofotografii. Má to několik nevýhod, asi jedna z těch větších je ta, že lze kabelem připojit jen jeden blesk (i když i to se dá řešit, vynalézavost je nekonečná).

Nicméně dvě významné skupiny dálkového ovládání je infra a rádio. Vzdálené blesky je tedy možno řídit infrapaprsky pomocí

řídící jednotky, jako je třeba Nikon SU-800, já používám Canon Speedlite Transmitter ST-E2. Tyto řídící jednotky dokáží řídit větší množství blesků, ty lze řadit do skupin (na obrázku vidíte pohled zezadu, to „CH“ znamená kanál, lze volit čtyři), lze mít dvě skupiny A a B a jednu posílit a jednu oslabit (stupnice nahoře). Výhoda: lze fotit v automatickém režimu ETTL. Nevýhoda – přístroje na sebe musí vidět, nemůžete mít blesk dejme tomu za zády nebo někde za rohem a osvětlovat pozadí apod. Problémy jsou i se vzdáleností a v plenéru se nám do toho plete sluníčko. Proto jsem na sobotním semináři Dílny rád vyzkoušel řešení PockerWizard, založené na principu rádia.


 

Na snímku je naše pracoviště (fotila Ivana Tačíková) - vpředu stojan s deštníkem a bleskem připraveným na infra dálkové ovládání:


  

Já použil tento PocketWizard PlusII, který mi doporučovalo několik kamarádů profesionálů pro jeho absolutní spolehlivost. Vidíte, že má dole patici k nasazení do sáněk – a lze ho tudíž nasadit na libovolný fotoaparát se sáňkami, např. na Panasonic GF1, jak jsem tu už psal v rubrice Připravujeme. Výše uvedené řídící jednotky jsou vhodné jen k přístrojům příslušného výrobce. Transmiter lze připojit k přístroji i kabelem. K odpálení blesku je třeba ještě jedné takové jednotky, ta se k blesku připojí kabelem. V dodávce jsou nalepovací suché zipy – je to trochu legrační řešení, ale funguje to. No a jsme u hlavní výhody – ono to funguje i za prudkého slunce a jednotky na sebe nemusejí vidět. Na fotce dole je vidět, že bleskem byla ozářená stěna v nitru zbořené budovy – transmitter byl doslova za zdí. Tohle by infra nedokázalo zvládnout. Má to ovšem taky jednu nevýhodu, tento typ nepřenáší žádné informace, jen odpaluje. Blesk se tedy musí nastavit v manuálním režimu. Existují výrobky téže firmy, které umožní TTL řízení. Jeden kolega to na semináři měl ale nějak to moc nefungovalo, takže se budu držet klasického, byť na obsluhu možná trochu obtížnějšího řešení.