Krátce po sobě byly oznámeny dva přístroje, které zasahují segment vážně zaměřených amatérů a profesionálů. Je to Nikon 800 se svými 36 Mpx a nejnověji, od pátku, Canon 5DS Mark III. Jeden závěr se mi vtírá hned do perexu: revoluce se nekoná, evoluce ano, a tak to bude pořád. (Do další revoluce.)
První potvrzené informace jsem přinesl v pátek, kdy se konala tisková konference. Zopakuji tedy, že jde o nástupce Marka II., full frame zrcadlovku se snímačem o velikosti kinofilmového okénka 24 x 36 mm. Počet megapixelů se zvýšil zanedbatelně, Mark má teď 22 Mpx místo 21 Mpx jako své maximum. Nativní citlivost je 100 až 25600 ISO s možností navýšení dpo Hi oblastí – nemusí se to zvlášť zadávat jako možnost. Další důležitý údaj se týká ostřicích bodů, těch je teď 61, bylo 9 a to je zásadní posun vpřed. Přístroj teď ostří – dle sdělení pracovníků Canonu – více méně stejně jako vlajková loď 1 DX. První zkušenosti ukazují, že pokud jde o rychlost i schopnost sledování objektu dosahuje obdobných výsledků jako APS-C model 7D. Ale o tom později.

Vzhledově se Mark III od předchůdce moc neliší. Všimneme i jiné páčky zapínání, to je řešeno stejně jako u 7D, kruhový volič režimů má chvála bohu aretaci, jakou známe z D60. Jeho grip (úchop) má výraznější hranu a to při držení dává příjemný pocit opory a tudíž jistoty.


Zásadní rozdíl je ale v hledáčku. Pohled do hledáčku je teď mnohem lepší než u jakéhokoli jiného modelu DSLR Canon. Vše vidíme jasně a zřetelně a je to 100% pokrytí. To je změna, jakou ocení zejména profesionál, který do toho hledáčku kouká jaksi pořád. Rozdíl zdánlivě malý, ale v tvrdé praxi zásadní.


Další změnu objevíme při zapnutí menu. To je poněkud jinak řešeno, už tam není několik položek foto a několik setup atd., ale vždy je tam jedna kapitola a pod ní tečky zobrazující, ve které podkapitole jsme. Pohybujeme se v tom jako obvykle předním rollerem. Lidu se přiblížilo nastavení režimu ostření. Jednotlivé položky jsou objasněny jaksi lidskými slovy (typu, že dotyčný režim je vhodný pro „sledování nevyzpytatelně se pohybujících objektů“ a podobně). Počítá se hlavně se sportovní fotografií, což usuzuji z toho, že položky jsou ještě znázorněny piktogramem symbolizujícím některý druh sportu.


Autofokus je skutečně velmi rychlý, zásadně rychlejší než jakým je vybaven Mark II. To byla jaksi slabá stránka stávajísí „pětky“. Porovnával jsme rychlost 5D MkIII se 7D. Oba přístroje podávají srovnatelný výkon. Na ukázce je vidět sledování objektu, který mizí za překážkou a AF si pamatuje jeho polohu a udrží h v rovině ostrosti.


Pokud jde o ISO, schopnost zvládat nízké světelné hladiny byla jedna z předností modelu MkII oproti nejstaršímu modelu 5D. Mark III jde opět o hodně dál. Jakmile fotíme sice za dne, ale ve slabším světle, nemusíme se bát jít do hodně vysokých hodnot – použitelné jsou i fotky při 8000 ISO. Šum zde sice patrný je, ale je ostrý a velmi připomíná zrno dobře vyvolaného kvalitního kinofilmu – ukázka je výřez ze 100% zobrazení.


V noci je samozřejmě šum výraznější. Ukázky které tu mám jsou atypické v tom, že jsem je pořizoval při vysokém ISO, fotky tohoto typu se mají dělat ze stativu při nízkém ISO. Chtěl jsem se přesvědčit, že i při pouličním osvětlení lze fotit z ruky. Vlevo je Mark III, vpravo Mark II - rozdíl v kvalitě je značný ve prospěch Marka III.


Další novinkou je HDR, tedy skládání tří různých expozic. Tento režim má zvláštní položku, dostaneme se k ní přes tlačítko „obdélníček s čárkou“ vlevo od displeje. Nejdřív je třeba zapnout volbu „povolit HDR“ a pak volíme rozsah rozdílů expozice a zdali se má HDR fotit opakovaně nebo jen jednou a jestli se mají ukládat i dílčí fotky anebo jenom složenina. Je to zajímavá funkce, domnívám se však, že je lépe použít bracketing a pak HDR dělat individuálně a kontrolovaně na PC.
Čímž se dostávám k RAW – zde se omlouvám, měl jsem v rukou jen čerstvou novinku bez podpory softwaru, tudíž bez možnosti konverze, takže nemohu sloužit. Fotil jsem jenom v JPEG a na RAW dojde, až budu mít přístroj k testu s plnou výbavou.
Můj výsledný dojem?
Pokrok je tu bezesporný. Mark III dal pětkové řadě svižnost reportážního fotoaparátu a tím jí otevřel dveře do profesionálního světa. I sériové focení 6 fps je pro profesionála přijatelné (jak jsem se přesvědčil minianketou). To se ovšem promítlo i na ceně přístroje, která je nepříjemně blízko 80 tisícům za tělo, kdežto Mark II stojí 49 tisíc.

Ukázky:
Fotky jsou pořízeny přístrojem s firmware, který není určen k prodeji!
Obrázek č. 8 je při 1600 ISO, 9 při 4000 ISO, 11 je při 8000 ISO, 12 je HDR.

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Canon EOS 5D Mark III?