Dílna se nám rozjela, máme za sebou dva semináře a ukazují se první problémy. Doostření, to je úkon, který provádíme prakticky pořád. Někdy ovšem ujede ruka... Jistě to bude zajímat každého, kdo podniká první kroky s editací fotografie.

Podívejme se nejdřív na ukázku. V této zmenšené podobě nám může připadat docela dobrá, jistě hodně ostrá, ale po zvětšení klopýtneme o problém:

Problém vznikl necitlivou aplikací funkce doostřit. Tu najdeme v každém lepším editoru, naše ukázka je převzata z aplikace Zoner Photo Studio:

Princip funkce doostření je jednoduchý. Nejde o žádné optické zlepšení, jde jen o iluzi a optický klam. Na obrázku nepřibude žádný detail, na opici žádný chlup. Schematicky si to představme tak, že je nějaké neostré rozhraní mezi dvěma tóny, jako zde:

Funkce doostřit na rozhraní namaluje dvě čáry, a to tak, že na temnější straně čáru o něco jasnější než je jasná strana a na jasné straně čáru o něco tmavší než je tmavší strana.

Toto je samozřejmě schema, ve skutečnosti to není taktop vyrejsované. Nicméně můžeme se podívat na zvětšený výřez fotky zvířete z úvodu článku:

V kroužku vidíme jak jsou temně obkreslené chlupy v srsti zvířete. Na následující zvětšené ukázce je vidět, jak to vypadalo před úpravou:

Bohužel není žádný přesný recept, jak doostřovat. Musíme se řídit citem, zkušeností a účelem. Jsou tři parametry - síla efektu, to je asi jasný pokyn. Poloměr, tedy zhruba, jak tlustá má být na nová hraniční čára z ukázek o něco výš. A práh, jak daleko jasově od sebe mají být ty odstíny. Vodítko: zpravidla používáme sílu efektu mezi 50 a 1540%, obvykle těch 100%, poloměr do 2 a práh do 5. Fotku si zvětšíme na 100% a díváme se, jak se její struktura změní. V Zoneru je výchozí hodnota 50%, poloměr 0,7 a práh 2. Před tiskem zostřujeme více, nicméně nikdy tak, aby došlo k viditlenému zhrubnutí obrazu. V celkovém pohledu nesmí být doostření na první pohled patrné.

Jsou ale i jiné metody, jak doostřit a nepřeostřit, například ve vrstvách: o tom příště.